Pátek 23. června 1882

V pět hodin jsme Lônstadt, Dina a já u Émila Bastiena, který nám pózuje. Maluji ho na malou destičku, myslím trojku nebo čtyřku.
Maluji na Bastienovu vlastní paletu, jeho barvami, jeho štětcem, v jeho ateliéru a s jeho bratrem za model!...
Zkrátka je to sen a dětinskosti, pověry — malá Švédka si chtěla sáhnout na jeho paletu, já jsem si schovala kousek jeho staré barvy, ruka se mi třásla a my se smály!... Bratr mluví úplně jako Gabriel... Cosi pronikavého a milého...
Toto sezení, které trvalo dvě hodiny, způsobí, že se opozdíme na slavnostní večer na Sorbonně, kde je pan de Brazza přijímán za člena Zeměpisné společnosti. Je to důvěrný přítel Fitz-Jamesových, sám nám přišel přinést lístky, ale víc než tisíc lidí se nedostalo dovnitř; my však máme tu trpělivost poslouchat ode dveří, a jakmile schůze skončí, jdeme poblahopřát triumfátorovi a pozdravit paní de Charette a paní de Gontaut-Biron. Máma si myslí, že malá de Charette blázní do Brazzy — možná; byli vychováni spolu.
Zkrátka nám to zjednává čest zůstat v tom slavném kruhu a projít privilegovanými dveřmi.
Paní de Brazza, matka, stála vedle syna a oba málem omdlévali; mě to všechno nechává chladnou... Radši mám dobře modelovaný nos.

Poznámky

Pozn. překl.: Pierre Savorgnan de Brazza (1852–1905), italsko-francouzský cestovatel, který se právě vrátil ze své slavné výpravy do Konga — příležitost, při níž byl přijat do Zeměpisné společnosti (Société de géographie).