Sobota 24. června 1882

Je to hotovo. Dům máme. Jsem zdrcená... Opustit Champs-Élysées!!! Nepočítaje zvyk...
Působí to na mě jako sestup. A přece... Skládá se to z rozlehlého suterénu s kuchyní atd. atd. a s kulečníkovým sálem.
Zvýšené přízemí, o nějakých deset schodů nad ulicí, má vestibul; když pak projdete krásnými prosklenými dveřmi, octnete se v předpokoji, v němž je schodiště do dalších podlaží; napravo místnost, z níž se udělá salon tím, že se prorazí otvor nebo že se spojí s jednou malou, docela maličkou komůrkou vedoucí do zahrady. Velký salon, jídelna a zahrada, kam mohou vjíždět kočáry a do níž se sestupuje po schůdcích ze salonu a z jídelny.
V prvním patře je pět pokojů s toaletními kabinety a koupelna. Pokud jde o druhé, to je moje a skládá se z předpokoje, dvou pokojů, knihovny, ateliéru a komory.
Ateliér a knihovna jsou spojeny obrovským otvorem, takže vzniká prostor dvanáct metrů dlouhý a sedm široký. Světlo je nádherné, přichází ze tří stran a jednou shora. Jedním slovem, jako najatý dům si nelze vysnít nic, co by mi vyhovovalo lépe. Nu, a co tedy?
Nu, připadá mi, že je to daleko. Je to deset minut kočárem od Madeleine, jede-li se bulvárem Malesherbes; zkrátka je to rue Ampère 30, na rohu rue Brémontier, a dům je vidět z avenue de Villiers, ve výši čísla 70 řečené avenue.
Zkrátka, co chcete?
A pak, to stěhování je nesnesitelně rozčilující. A opustit tento byt, kde jsem měla takový klid...
Ach, co naplat, je to hotovo. Podepsalo se u notáře.