Neděle 11. června 1882

Nu, Gabriel se přišel rozloučit v doprovodu svého tatínka. Spolu jsou ubíjející.
A Gabriel odjíždí a zanechává ve mně jakousi lítost... že jsem na něj byla trochu zlá, možná ne dost laskavá k otci... kvůli jeho vile... Jedním slovem malá citová stísněnost...
Docházím až k tomu, že si představuji, že je do mě zamilovaný a že se bojí, aby to nevypadalo, že se honí za mým věnem... Ostatně Adeline musela říct zcela otevřeně, že to je nemožné. A protože je velmi rozumný...
Jak vidíte, skoro román. A je možné, že... Předevčírem jsme se na pět minut octli sami a řekl mi, že mu přece nemohu zabránit, aby mě zbožňoval. Ostatně to nikdy nechybí; vídáme se dvakrát do roka a v den odjezdu je v mé bytosti něco jako něha k... říkám bytosti, protože nevím, jestli je to v srdci, v duši, v hlavě nebo... jinde. Kreslím náš večírek. Carolus hraje na kytaru, obklopený paprsky, ženy ho obklopují.
A ten Carolus... Zdá se mi, že jsem Gabriela zranila svým koketováním s velkým umělcem... Gabriel na mě ani nemyslí, po příjezdu neprojevil žádnou horlivost, vždyť k nám přišel až deset dní po svém příjezdu... Zkrátka nechme toho.

Poznámky

Pozn. překl.: Marie píše „guitaire“ — její typická pravopisná varianta slova guitare (kytara).