❦
Sobota 22. dubna 1882
Gaviniovi, Géry a Linsingenová. Já jsem byla na pochůzkách, u Tonyho, který je otrávený, neboť jeho spolek umělců už nefunguje. Tony vypadá zestárlý a ošklivý, ostatně je horké a dusné počasí a všichni se cítí otupělí. Přijde v úterý, ale mám velký strach; nic dobrého jsem neudělala. A pak... ještě jsem se nezabydlela, nic nedělám, a to mě nutí myslet na věci, abych tak řekla, jarní... Nezaměstnané srdce a dva dny bez práce, to rozběhne fantazii... Zkrátka je vskutku s podivem, že jsem tak... socha. Zdá se, že už nevím, co jsem chtěla říct, jenom lidé, kteří učinili ten velký krok... Je to docela jiná existence a mají spoustu starostí, o nichž my nemáme tušení; ženy a muži, které potkávám v kočárech, mě nutí k úvahám... Zkrátka život a romány a dramata, to všechno se točí kolem té proslulé lásky, z níž známe jen pravopis. Mluvím o tom ze zvědavosti a chladnokrevně.Samedi 22 avril 1882
Ne, víte, co bych potřebovala, abych žila já — bylo by to mít velký talent. Nikdy nebudu šťastná jako všichni ostatní. Být slavná a být milována, jak psal Balzac.
Non voyez-vous ce qu’il faudrait pour que je vive moi, ce serait avoir beaucoup de talent. Je ne serai jamais heureuse comme tout le monde. Etre célèbre et être aimé comme écrivait Balzac.
To je štěstí, a být milována je jen vedlejší věc, či spíše přirozený výsledek toho být slavná. Breslau je hubená, kostrbatá, sešlá, byť se zajímavou tváří. Žádný půvab a chlapák a suchá! Trochu ženou se stane, jen bude-li mít génia; já, kdybych měla její talent, byla bych v Paříži jako nikdo... Ale musí to přijít!.. V tom šíleném přání, aby to přišlo, jako bych viděla jakousi naději, že to přijde.
Voilà le bonheur et encore être aimé, n’est qu’un accessoire ou plutôt le résultat naturel d’être célèbre. Breslau est maigre, biscornue, ravagée, quoiqu’avec une tête intéressante. Aucune grace et garçon et sàie ! Elle n’arrivera a être un peu femme que si elle a du génie; moi si j’avais son talent je serais comme personne à Paris... Mais il faut que cela vienne !.. Dans le désir fou que cela vienne il me semble voir comme un espoir que cela viendra.
Co se týče toho neuvěřitelného Cassagnaca, Julian ještě předevčírem říkal, že by bylo třeba drtivé převahy, aby mi ležel u nohou. Všechny ty naděje prvního roku, všechny ty sliby... Pracovala jsem špatně, nebo jsem neschopná... Snad jsem na prahu nějakého výsledku... Cítím se v chaosu, z něhož musím vyjít, abych spatřila vysněný cíl — anebo jsem zbloudilá, ztracená, vyřízená?...
A propos de ce fantastique Cassagnac Julian disait avant-hier encore qu’il faudrait une supériorité écrasante pour qu’il soit à mes pieds. Toutes ces espérances de la première année, toutes ces promesses... Ai-je mal travaillé ou suis-je incapable... Peut-être suis-je à la veille d’arriver à quelque résultat... Je me sens dans un chaos duquel je dois sortir pour voir apparaître le but rêvé ou bien suis-je dévoyée, perdue, finie ?...
Ta nepřítomnost, ta přerušená práce... Nemít už rady, povzbuzení... člověk se v tom ztratí. Člověk vypadá, jako by se vracel z Číny, už není v proudu...
Cette absence, ce travail interropmpu... Ne plus avoir de conseils, d’encouragements... on s’y perd. On a l’air de revenir de la Chine, on n’est plus dans le mouvement...
Ach!... Myslím, že nemiluji nic tak jako malbu, která mi podle mě měla dát i ta ostatní štěstí... Falešné povolání, falešné vlohy, falešná naděje!..
Ah !... je crois que je n’aime rien comme la peinture qui à mes yeux devait me donner les autres bonheurs... Fausse vocation, fausses dispositions, fausse espérance !..
Dnes ráno jsem byla v Louvru, a hleďte, pomlouvám se. Člověk to musí dokázat ztvárnit, když vidí jako já. Dřív jsem měla sebejistotu nevědomosti, ale od nějaké doby se mi otevírají oči... Dnes ráno přišel na řadu Paolo Veronese, který se mi zjevil v celé své nádheře a celém svém... lesku, té neslýchané bohatosti tónů; jak vysvětlit, že se mi tyto nádhery až dosud jevily jako velká matná, šedá a plochá plátna?
Ce matin je suis allée au Louvre et tenez je me calomnie. On doit pouvoir rendre quand on voit comme moi. Avant j’avais la confiance de l’ignorance mais depuis quelque temps mes yeux s’ouvrent... Ce matin c’est le tour de Paul Véronèse qui m’a apparu dans toute sa splendeur et tout son... éclat, cette richesse inouïe de tons; comment expliquer que ces splendeurs me soient apparues jusqu’ici comme de grandes toiles ternes, grises et plates ?
Co jsem neviděla, vidím teď... Slavná plátna, na něž jsem se dívala jen z ohledu na ostatní, mě okouzlují a poutají. Cítím jemnosti barevnosti, oceňuji konečně barvu! Ó Amélie...
Ce que je ne voyais pas je le vois à présent... Des toiles célèbres que je regardais par respect humain seulement, me charment et me retiennent. Je sens les finesses des coloris, j’apprécie la couleur enfin ! Ô Amélie...
Kvůli jedné Ruysdaelově krajině jsem se dvakrát vrátila... Před několika měsíci jsem v ní neviděla nic z toho, co v ní vidím dnes ráno — opravdový vzduch... prostor, zkrátka to není malba, to je živá příroda... Nu, jelikož všechny ty krásy, které jsem neviděla, vidím teď, znamená to, že mé oči se vycvičily, je tedy možné, že týž jev nastane i v ruce... Nechci říct, že až do Španělska jsem byla úplně ze dřeva, ale je jisté, že ta cesta mi sňala závoj z očí... Nu, teď musím pracovat v ateliéru, udělala jsem dost samostatných věcí, abych si pro tu chvíli uvolnila ruku, teď je třeba nabýt prvotřídní ruky a udělat obraz... příští rok snad, a jestli...
Un paysage de Ruysdael m’a fait revenir deux fois sur mes pas... Il y a quelques mois je ne voyais là rien de ce que j’y vois ce matin, de l’air véritable... de l’espace, enfin ce n’est pas de la peinture, c’est la nature vivante... Eh bien puisque toutes ces beautés que je ne voyais pas, je les vois à présent c’est que mes yeux se sont exercés, il se peut donc que le même phénomène se produise dans la main... Je ne veux pas dire que jusqu’à l’Espagne j’ai été absolument de bois, mais il est certain que ce voyage m’a ôté un voile des yeux... Eh bien maintenant il faut travailler à l’atelier, j’ai fait assez de choses indépendantes pour m’assouplir la main pour le moment, à présent il faut devenir un exécutant de première force et faire un tableau... l’année prochaine peut-être et si...
Zůstaňte v salonech, tančete, milujte floutky a budete šťastné.
Restez dans les salons, dansez, aimez des gommeux et vous serez heureuses.