❦
Neděle 23. dubna 1882
Právě jsem strávila pár minut před svými studiemi z Nice. Už jen při pomyšlení, že v nich snad najdou něco dobrého, mi přeběhne mráz po zádech. Říkám „najdou“, neboť Tony, Julian, Bastien mi připadají tak malicherní, tak nepatrní vedle nesmírného účinku, jaký na mě mohou mít jejich slova. Pravá úzkost a pravé štěstí jsou jen ve věcech slávy...Dimanche 23 avril 1882
Jak s tím na vteřinu srovnat muže? Před Slávou se všechno srovná. Jak velké slovo –
Comment y comparer une seconde un homme ? Tout s’aplanit devant la Gloire. Quel grand mot-
Můj život se nerýsuje, nemluvě o tom, že v ateliéru abych se do toho zase dala. Vypadá to, jako bych už měsíce zahálela a jako by se přihodilo neštěstí.
Ma vie ne se dessine pas, sans compter qu’à l’atelier pour m’y remettre. On dirait que je suis oisive depuis des mois et qu’un malheur est arrivé.
Nedala jsem ze sebe všechno, co jsem mohla, zvlášť u toho starce, spěchala jsem zpátky do Paříže. Zase jsem to odbyla!!! Ty myšlenky mi probíhají hlavou jako velké mraky, zahalují mě úzkostmi, z nichž mi je zima a po těle mi přebíhají jako ohnivé jazyky, desetkrát za hodinu...
Je n’ai pas donné tout ce que je pouvais, surtout le vieux, je me pressais de rentrer à Paris. J’ai encore bâclé !!! Ces pensées me passent dans la tête comme de gros nuages m’enveloppent d’angoisses qui me donnent froid et me font passer comme des langues de feu sur le corps, dix fois par heure...
Obloha je šedá, bouřková, prší a fouká palčivý vítr, venku se děje to, co se děje ve mně... Tedy fyzický účinek?
Le ciel est gris, orageux, il pleut et un vent brûlant, il se passe dehors, ce qui se passe en moi... Effet physique alors ?
Byly jsme u Gaviniových; obvyklé návštěvnice, Odette, Valentine, Chaudordy... Pak jsme byly s Adeline v Bois. Spousta elegantního světa. Přivezly jsme z Nice černocha jménem Felix Saïd, který budí senzaci. Soutzo se svou sestrou mě vážně zdraví.
Nous sommes allées chez les Gavini; les visiteuses ordinaires, Odette, Valentine, Chaudordy... Puis nous avons été au Bois avec Adeline. Une foule de monde élégant. Nous avons amené de Nice un nègre nommé Felix Saïd, qui fait sensation. Soutzo avec sa sœur me salue gravement.
Prý byl kdesi vojákem. Bojidar tu večeří a moc nám nevysvětluje, jak to, že se stýká se Soutzem poté, co prohlásil, že je to to nejhorší prase a že se neodvážil objevit na svatbě jeho sestry, protože se bál, že tam potká Alexise nebo Bojidara. A teď říká, že ten Soutzo je spíš blázen než zlosyn. Zkrátka jsou to pletichy, jimiž se vůbec netřeba znepokojovat, nechme všechny ty lhostejné lidi, ať si to mezi sebou vyřídí. Ale chtěla jsem říct něco jiného; už nevím jakou úvahu o lásce, po jisté ranní četbě.
Il a paraît-il été soldat quelque part. Bojidar dîne ici et ne nous explique pas trop comment il se fait qu’il se voit avec Soutzo après avoir dit que c’était le dernier des cochons et qu’il n’a pas osé paraître au mariage de sa sœur parce qu’il avait peur d’y rencontrer Alexis ou Bojidar. Et à présent il dit que ce Soutzo est plus fou que méchant. En un mot ce sont des tripotages dont il ne faut nullement s’inquiéter, laissons tous ces indifférents se débrouiller entre eux. Mais j’avais autre chose à dire; je ne sais plus quelle considération sur l’amour à la suite d’une lecture faite ce matin.
Láska, to je věčné téma... nechat se milovat mužem, který by měl dost nevýhod, aby vás pokládal za bohyni sestoupivší z nebes jen pro něj... to by mělo jisté kouzlo... někdo, kdo by uznával svou poníženost... Vědět, že jediným pohledem rozléváte miliardy blaženství... je v tom jakási... dobročinná stránka, jež lichotí štědrosti, kterou člověk může mít.
L’amour, voilà l’éternel sujet... se laisser aimer par un homme qui ait assez de désavantages pour vous considérer en déesse descendue du ciel pour lui... cela aurait un certain charme... quelqu’un qui reconnaisse son humilité... Savoir que d’un regard on verse des milliards de félicités... il y a là un côté... charitable qui flatte les générosités qu’on peut avoir.