❦

Středa 5. dubna 1882

Přihodila se dramata! Ten Bojidar je celý bez sebe. Sara Bernhardtová místo aby přijela hrát v Nice, uprchla do Londýna se svým hereckým milovníkem Dariou¹, za nějž se právě vdala — je to jistě bláznivé dobrodružství. K čemu se vdávat, když je člověk tak svobodný jako ona. Ale prý si to přál on. Co se týče Bojidara, vypráví bez sebe, že Sara je hysterická — a že ten pán je ničema, jenž zneužívá záchvatu šílenství.

# Mercredi 5 avril 1882

A na to ty nejneobyčejnější příhody — jako obvykle — jenom Berthe umí vytvářet dramata bez hlavy a paty a přicházet je vyprávět. Bojidar se rozpaluje, protiřečí si — a nakonec uvěří, že se to stalo.

Et la dessus les histoires les plus extraordinaires comme d'habitude, il n'y avait que Berthe pour creer des drames sans queue ni tete et venir les raconter. Bojidar s'emballe, se contredit et finit par croire que c'est arrive.

Ale buďte klidní — Sara bude krutě potrestána — v její nepřítomnosti to byl Bojidar, kdo střežil klíče od jejího hotelu — nuže — nechá je jí donést na tácu sluhou.

Mais soyez tranquille, Sarah sera cruellement punie, en son absence c'est Bojidar qui gardait les clefs de son hotel, eh bien il va les lui faire porter sur un plateau par son domestique.

— A co z toho?

— Eh bien apres ?

— Nuže — to bude znamenat, že mě už nikdy neuvidí — to je rozkošné. Ovšem — prokazoval jí užitečné a příjemné služby v důvěrném životě herečky — ale být tak dětinský a věřit, že ten tác udělá dojem na ženu tak šíleně zamilovanou. Zdá se, že přátelé jsou zuřiví. Musí být šílená. Nelze si Sáru představit vdanou — je to pro ni věc trapná a směšná — a pro jejího manžela ponižující.

— Eh bien, cela voudra dire qu'elle ne me verra plus jamais, c'est adorable. Certes il se rendait utile et agreable dans l'intimite de l'actrice mais etre enfant au point de croire que ce plateau fera de l'effet sur une femme aussi follement eprise. Il parait que ses amis sont furieux. Il faut qu'elle soit folle. On ne s'imagine pas Sarah mariee, c'est une chose genante et ridicule pour elle, degradante pour son mari.

Je to Řek… Nevím proč — ale Řekové, Rumuni, Černohorci, Bulhaři!… to vše na mě nedělá dojem lidí jako my, ale nižší rasy. Přidejme Turky, Srby, Armény — jsem šílená — ale tyto národy se mi zdají jako hromady podvodníků…¹

C'est un Grec... Je ne sais pourquoi les Grecs, les Roumains, les Montenegrins, les Bulgares !... tout cela ne me fait pas l'effet de gens comme nous, mais une race inferieure. Ajoutons-y les Turcs, les Serbes, les Armeniens, je suis folle mais ces peuples me paraissent quelque chose comme des tas de tricheurs...

Poznámky

Pozn. překl.: Sara Bernhardtová (1844–1923) se skutečně v září 1882 vdala za Aristide Damalem, řeckého herce; manželství bylo krátké a skandální. ↩

Pozn. překl.: Tato pasáž odráží předsudky rozšířené v tehdejší západoevropské společnosti. Marie, ač sama částečně ruského a ukrajinského původu a cizinka v Paříži, zde reprodukuje nacionální hierarchii typickou pro 19. století. Její výpověď je zaznamenána bez komentáře jako doklad dobového myšlení. ↩

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam