Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 8. dubna 1882

Včera odpoledne šli jsme do kostela — byl Velký pátek — a celé Rusko tam bylo. Musím tam chodit občas — neboť máma chodí neustále — a vypadá to tak podivně — vidět vždy paní a nikdy slečnu.
Vynalézá se hned nevím co. V kostele se nikdy nemodlím — je to jen nepříjemnost z pohledu na ty Rusy — nebo marnost toalety.
Víte — ten milý Savin — pěkný pán. Přišel o vše — a čekalo se, že dostane peníze — bez špatného úmyslu — neboť svou situaci s hoteliérem vyprávěl každému — ta dobrosrdečnost budila důvěru — tedy půjčoval si nalevo napravo — pak dostal peníze — a místo aby se rychle vymanil z té kruté situace — znovu hrál — aniž by pomyslel na hotelový účet a staré dluhy.
A aby se lépe zařídil, přestěhoval se k Barnolovi, jenž mu nabídl pohostinství ve své vile. Zkrátka — celá řada hnusných věcí — ale člověk si toho nevšímal — vždy kvůli tomu dobráckému výrazu, s nímž vám to vyprávěl. Koneckonců — po ubohé hádce u hry — dal políček jednomu Italovi — a odmítl bojovat v souboji — svědci, samí Italové, se sice pokusili ho nazvat zbabělcem přímo v London House — ale výsledkem bylo úplné zmizení pana Savina. Zvláštní detail — Larderei byl ze svědků toho ubohého políčkovaného ďábla nejzuřivější.