❦
Úterý 7. února 1882
Mardi 7 fevrier 1882
Jsem vyřízena. Wolff věnuje slečně Breslau na dvacet řádků těch nejlichotivějších… Ostatně to není moje vina. Člověk jedná podle toho, jaké má nadání. Ona žije jen pro své umění — já si vymýšlím šaty, sním o drapériích živůtku, o pomstách v nicejské společnosti. Nechci říci, že bych měla její talent, kdybych dělala jako ona — ona sleduje svou přirozenost, já svou.
Je suis cuite. Wolff consacre une vingtaine de lignes les plus flatteuses a Mlle Breslau... Ce n’est du reste pas ma faute. On fait selon comment on est doué. Elle est uniquement à son art, moi je m’invente des robes, je rêve à des draperies de corsage, à des revanches dans la société niçoise. Je ne veux pas dire que j’aurais son talent si je faisais comme elle, elle suit son naturel, moi le mien.
Ale jsem z toho jako podťatá… Cítím svou neschopnost tak silně, že bych se toho všeho nejraději navždy vzdala. Julian by řekl, že bych dokázala totéž, kdybych chtěla. Chtít! Ale aby člověk mohl chtít, musí ještě moci. Ti, kdo uspějí se svým chci, jsou nevědomky neseni tajnými silami, jichž se mi nedostává. A přitom jsou chvíle, kdy nejen věřím ve svůj budoucí talent — ale cítím posvátný oheň génia!! Ó žalosti.
Mais j’en ai les bras coupés... C’est que je sens mon impuissance à un point de vouloir y renconcer à tout jamais. Julian dirait que j’en ferais autant si je voulais. Vouloir ! Mais pour vouloir il faut encore pouvoir. Ceux qui réussissent avec je veux sont à leur insu soutenus par des forces secrètes qui me manquent. Et dire que par moments j’ai non seulement foi en mon talent à venir mais que je sens le feu sacré du génie !! Ô tristesse.
Alespoň tady to není ničí vina — není to tak k vzteku. Nic hroznějšího než si říci: bez toho nebo onoho bych to snad měla.
Au moins ici il n’y a de la faute à personne, c’est moins enrageant. Rien d’horrible comme de se dire: sans celui-là ou sans ceci je l’aurais peut-être.
Myslím, že dělám všechno, co mohu — a ničeho nedosahuji.
Je crois faire tout ce que je puis et je n’arrive à rien.
A už dva dny zase horečka — ruce a nohy jako zlámané. A vypadám skvěle — tloustnu.
Et la fièvre depuis deux jours de nouveau, j’en ai les bras et les jambes cassées. Et une mine resplendissante, j’engraisse.
Ó Bože, dopřej mi mýlit se — a ať vědomí mé průměrnosti je jen nespravedlností!
Ô mon Dieu faites que je me trompe, et que la conscience de ma médiocrité ne soit qu’une injustice !