❦
Pondělí 2. ledna 1882
Mám opět horečku — nachladla jsem se při práci u okna, kde táhne! Nu, nevadí, to se může přihodit každému.Lundi 2 janvier 1882 J’ai encore la fièvre ayant pris un rhume en travaillant près de la fenêtre d’où il vient du vent ! Enfin n’importe, cela peut arriver à chacun.
Krásná dáma z Poltavy, paní Volkovitská, večeřela u nás — viděla mě nachlazenou… Ach! Jsem zuřivá, když mi někdo říká, že jsem nemocná.
Une belle dame de Poltava Mme Volkovitsky a dîné chez nous, elle m’a vu enrhumée... Ah !! je suis enragée qu’on me dise malade.
Na plicích nemám nic — a mají mě za souchotinářku! A poněvadž se nevdávám, snad si tito páni namlouvají, že k jejich kostrám chovám nešťastné vášně! To by si žádalo obšírnější vysvětlení, a mám hrůznou myšlenku, že se mnou u Tonyho budou zacházet s přílišnou opatrností, protože jsem nemocná! Ale díky Bohu, navenek jsem ještě slušná… Mám vám to říct? Nuže — jsem napůl šílená z drobných trampot mé rodiny! Došla jsem tak daleko, že vidím pasti ze zdravotních důvodů všude. V každém gestu vidím pilulku, lektvar nebo přikrývku na ochranu před průvanem. Musíte sami zažít těchto tisíc milujících pronásledování, abyste pochopili, jak jsem rozdrážděná.
Je n’ai rien aux poumons et je passe pour poitrinaire ! Et comme je ne me marie pas il y a peut-être des seigneurs qui me supposent des passions malheureuses pour leurs carcasses ! Ceci demanderait des développements, et j’ai la pensée affreuse que l’on me ménagera chez Tony parce que je suis malade ! Mais Dieu merci mon extérieur est encore convenable... Voulez-vous que je vous dise ! Eh bien je suis à moitié folle des petites misères de ma famille ! J’en suis arrivée à voir des pièges pour cause de santé, partout. Dans chaque geste je vois une pillule, ma potion ou quelque couverture pour m’éviter un courant d’air. Il faut avoir été en butte à ces mille persécutions aimantes pour comprendre à quel point je suis énervée.
Nevěřím již upřímnosti žádné rady; otravovaly mě těmi tisíci drobnými věcmi, z nichž se skládá ta strašlivě otravná písnička mé nemoci — udělala jsem chybu, že jsem křičela — a čím více jsem křičela, tím více se snažily tu puntičkářskou starostlivost skrývat — a dovtípíte se, jaké jsou to bídy a malé hloupé a naivní lsti, jež mě jen ještě více dráždily. Bylo-li třeba zavřít okno, máma předstírala, že jí je zima, nebo vypravovala o vzorné moudrosti paní té a té, která si kvůli prostému nachlazení lehla a ovinula se flanelem. Zkrátka tito hodní lidé ze mě udělali podezřívavou a úzkostlivou jako skutečnou nemocnou… A při psaní mi připadá, že mě pokládáte za nemocnou, velmi nemocnou, ztracenu — a to tím více, čím více se bráním!! Říkám vám: je to šílenství, jehož jsem si vědoma.
Je ne crois plus a la sincerite d’aucun avis; on m’a ennuyee de ces milles petites choses qui composent la formidable scie de ma maladie, j’ai eu le tort de crier et plus je me criais plus on tachait de dissimuler ces sollicitudes tatillonnes et vous devinez bien ces misères et petites ruses bêtes et naïves qui n’ont fait que m’agacer d’avantagne. Fallait-il fermer une fenêtre, maman fait semblant de grelotter ou bien raconte la sagesse exemplaire de Madame une telle qui pour un simple rhume a pris le lit et s’est couverte de flanelle. Bref ces braves gens m’ont rendue soupçonneuse et maniaque comme une vraie malade... Et tout en écrivant il me semble que vous me croyez malade, très malade, perdue, et cela d’autant plus que je m’en défends !! Je vous le dis c’est une folie dont j’ai conscience.
A už dlouho vycházím, aniž bych žebrala o dovolení atd. atd. Tolik mi vyčítají, že jsem bláznivá, že si beru… flanelové kozačky a vlněné šaty a velký vydří kabát — oblečena zkrátka na deset stupňů pod nulou. Dobře. Vyjíždíme v kupé, ve třech, vše utěsněno — za deset minut je v té krabici dvacet stupňů a jsem celá v potu. První dny jsem nic neříkala, přehánějíc svou rozvážnost jako velcí obrácení hříšníci. Dnes vyjíždím ve dvě, počasí je krásné — dva tři stupně nad nulou — a zvu Dinu a Nini, abych se bavila a měla pokoj od otravování starých…
Et [il] y longtemps que je sors sans mendier la permission etc. etc. On me reproche tant d’être folle que je mets des... bottines doublées de flanelle et une robe de laine et un grand manteau de loutre, vêtue enfin pour 10 degrés au dessous de zéro. Bon. Nous sortons en coupé, en trois, tout calfeutré, au bout de dix minutes il fait 20 degrés dans la boite et je suis en eau. Les premiers jours je ne disais rien exagérant ma sagesse comme les grands scélérats convertis, aujourd’hui je sors à deux heures, il fait beau, 2 ou 3 degrés au dessus de zéro, j’invite Dina et Nini avec moi pour être gaie et ne pas avoir les tracasseries des vieux...
Otevřu okno — Dina se odvrátí, aby potlačila rozhořčení a nezabránila mi, a Nini samé prosby a slzy!! Představte si můj obličej. A já, která jsem měla ten bláznivý plán, že se dva měsíce budu zotavovat a malovat v plenéru s Paulem, jeho ženou a Dinou! Sbohem, usměvavé naděje na dobrou náladu, elán, klid a práci — sbohem výlet, sbohem karneval v Neapoli, pěkné prázdniny, slavnostní příběh.
J’ouvre une fenêtre, Dina se détourne pour contenir l’indignation et ne pas l’arrêter et Nini tout en supplications et en larmes !! Voyez ma tête. Et moi qui avais le fou projet d’aller pendant deux mois me remettre et peindre en plein air avec Paul, sa femme et Dina ! Adieu riantes espérances de bonne humeur, d’entrain, de calme et de travail, adieu voyage, adieu carnaval de Naples 'gentiment vacances, histoire des fêtes.
Vypravuji doktorovi, jak se procházím — ten schvaluje a nařizuje nechat okno otevřené.
Je raconte ma façon de me promener au docteur qui autorise et ordonne de laisser la fenêtre ouverte.
Ach, jak to vše unavuje!
Ah ! ce que tout ça est fatiguant !
Potkaly jsme Cassagnaca ve voze přítele řízeného dvěma krásnými koňmi. Vzpomínáte si, jak ho máma viděla takto krátce před jeho sňatkem a jak jsem tehdy — nevím proč — z toho byla rozhořčena: Cassagnac ve vysokém mladíčkovém voze mi připadal jako jakýsi pád. Řekly jsme kočímu, ať jede rychleji — chceme za někým dojet — a kočí manévroval tak, abychom se s ním setkaly třikrát; ten člověk to jistě uhodl — tři mladé ženy a Cassagnac, jenž projíždí… Žádný kočí ani domovník by o tom nezapochyboval. V té třídě je legendou.
Nous avons rencontre Cassagnac dans la voiture d’un ami qui conduisait deux beaux chevaux. Vous vous rappelez que maman l’a aperçu ainsi quelque temps avant son mariage et que j’en ai été indignée jadis on ne sait pourquoi, Cassagnac dans une voiture haute de jeune homme me paraissait, je ne sais quelle déchéance. Nous avons dit au cocher d’aller plus vite: nous voulons rattraper quelqu’un et le cocher a manœuvré de façon à nous faire rencontrer trois fois, cet homme avait deviné je parie; trois jeunes femmes et Cassagnac qui passe... Ni un cocher, ni un concierge n’en saurait douter. Dans cette classe il est légendaire.
Poprvé jsme se minuli tak těsně, že když se jeho oči setkaly s mýma, skoro jsem couvla — stěna kupé mě ostatně ihned schovala. Jsem velmi nespokojená: vypadala jsem špatně a scvrknutá v kožichu mezi těmito dvěma ženami, sedíc na zadním místě a opírajíc kolena o zařízení vpředu.
La première fois nous nous sommes passés si près que lorsque ses yeux eurent rencontrés les miens j’ai presque fait un mouvement en arrière, la paroi du coupé m’a cachée aussitôt du reste. Je suis très mécontente, j’avais mauvaise mine et engoncée dans ma fourrure entre ces deux femmes, assise sur le fond et m’appuyant les genoux contre la machine devant.
Ostatně… z výšiny svého vozu na mě nedělá dojem… Celkem mi to vše je jedno. Odkládáno, odkládáno, odkládáno — stále čekám, ubohá nevinná, na všechny odplaty, které mám vykonat… A mou vášní je malování; necítím se hodna říci „mé Umění“ — to by se zdálo troufalé ze strany nuly. Pro nečitelné Umění a jeho aspirace nebo inspirace, je třeba již někým být — jinak člověk vypadá jako směšný amatér, nebo spíše tam je… nevím co, nevhodného, co zraňuje to, co je nejvyššího v mé povaze — jako když se člověk přizná k nějakému ušlechtilému činu… falešný stud, zkrátka.
Du reste... il ne me fait rien, du haut de sa voiture... En somme tout cela m’est egal. C’est remis, remis, remis, j’attends toujours pauvre innocente toutes les revanches que j’ai à prendre... Et ce qui me passionne c’est ma peinture,, je ne me sens pas digne de dire mon Art, cela paraît outrecuidant de la part d’une nullité. Pour illisble de l’Art et ses aspirations ou inspirations, il faut déjà être quelqu’un, sans cela on a l’air d’un amateur ridicule ou plutôt il y a là... je ne sais quoi d’indicat qui blesse ce qu’il y a supérieur dans ma nature, c’est comme si on avouait quelque belle action... une fausse honte, enfin.