❦
Pondělí 19. prosince 1881
Villevieille, vždy elegantní a bezúhonná, večeří s námi. Hraje na klavír jako anděl — ten klavír, který člověk jinak nenávidí, se pod jejíma rukama stává rozkošným nástrojem. Ubohá dívka — neprovdá se, je jí dobře čtyřicet let; ale nalíčená, vyleštěná, s nádhernou postavou, stále hezká… Ptám se, co jí zabránilo provdat se — hezká, dobré jméno, dobré příbuzenstvo, plná talentu, inteligentní.Lundi 19 décembre 1881 Villevieille toujours élégante et correcte dîne avec nous, elle joue du piano comme un ange, le piano que l’on déteste devient un instrument délicieux sous ses doigts. Pauvre fille, elle ne se mariera pas, elle a bien quarante ans; mais peinte, astiquée, taille magnifique, encore jolie... Je me demande ce qui l’a empêché de se marier, jolie, beau nom, belle parenté, pleine de talents, intelligente.
Mám Irmu a pokouším se o perokresbu.
J’ai Irma et je tâche de faire un dessin à la plume.