❦
Středa 7. prosince 1881
Paní Gaviniová, její sestřenice a neteř právě odešly. JedenMercredi 7 décembre 1881 Mme Gavini, sa cousine et sa nièce sortent d’ici. Une soirée ? passée en pleine Corse. Imaginez-vous que Berthe revient. Après tous ses nauffrages. Non, je ne veux pas la voir, elle ne m’a jamais fait que du mal, elle est menteuse, mauvaise et pas même amusante avec tout cela.
Ale nejvíc mě dohání k šílenství má nemoc. Včera onen hrozný pod-Potain, který chodí každý den — neboť velký muž se může obtěžovat jen dvakrát týdně — tedy onen ohavný pod-Potain se mě lhostejně zeptal, zda se chystám na cestu.
Mais ce qui m’exaspère c’est ma maladie. Hier, l’horrible sous-Potain qui vient tous les jours, le grand homme ne pouvant se déranger que deux fois par semaine, donc l’ignoble sous-Potain m’a dit d’un air détaché si je me préparais à voyager.
Jejich Jih! Ach! Pouhá ta myšlenka mě uvrhne vždy do křečí — kvůli tomu jsem ani nevečeřela, a kdyby nebyl přišel Julian, celý večer bych v záchvatu zuřivosti plakala.
Leur Midi ! Oh ! rien que cette idée me met toujours en convulsions, je n’en ai pas dîné et si Julian n’était pas venu j’aurais pleuré toute la soirée de rage.
Ne a ne — ať je to jak chce, do jejich Jihu nepojedu.
Eh bien non, tant pis, mais je n’irai pas dans leur Midi.
Zemřít tedy — zemřít tady, uprostřed života, v plné životní síle… Můj život tady je hrob, ale nemocná nechci odcházet — a vím, že je to téměř nezbytné, ale to mě trhá, přivádí k zoufalství! Zase ty hotely, zase ty vagony; tady nic nedělám, ale to trvá dvacet dní, měsíc — zatímco tam člověk neví, kde bude — vyhnanství, daleko od všeho. Ne, ne, ne! Křičím ne jako ten, kdo se bojí, že bude donucen ustoupit — kdo tuší, že ustoupí.
Mourir alors, mourir ici, en pleine vie, bien portante, ma vie ici est une tombe mais malade je ne veux pas m’en aller et je sais que c’est presque indispensable mais cela me déchire, me désespère ! Encore les hôtels, encore les wagons; ici je ne fais rien mais cela dure vingt jours, un mois, tandis que là-bas on ne sait ou l’exil, loin de tout. Non, Non, Non ! Je crie non comme quelqu’un qui craint d’être obligé de céder, qui prévoit qu’il cédera.
Ach, to je hrozné. Ach, jak je to smutné — a jak mě Bůh pronásleduje!
Ah ! Que c’est horrible. Ah que c’est triste et que Dieu me persécute !
Zdá se mi, jako by moje nečinnost, toto přerušení práce — zdá se, jako by se zítra všechno zase rozběhlo; člověk… vždy věří, že zítra toto mučení skončí.
Il me semble que mon inaction, cette interruption de travail, il semble que demain tout cela remarchera, on... croit toujours que demain ce tourment va finir.
Zatímco kdybych… odešla, odcházela bych smířená s tím, že umřu hned u prvního milníku na cestě.
Tandis que si je... m’en allais ce serait avec la résignation de mourir devant la première borne du chemin.