❦
Středa 30. listopadu 1881
Julian přišel včera večer — myslí si, že jsem vážně nemocná, poznala jsem to na jeho poněkud přinucené veselosti. Pokud jde o mě, jsem v hlubokém zoufalství. Nedělám nic — a můj obraz! Ale hlavně — nedělat vůbec nic! Chápete ten úděs, stát tu se svěšenýma rukama! Zatímco ostatní pracují, dělají pokroky, připravují své obrazy.Mercredi 30 novembre 1881 Julian est venu hier au soir, il me croit bien malade, je l’ai bien vu à sa gaieté un peu affectée. Quant à moi je suis dans une affliction profonde. Je ne fais rien et mon tableau ! Mais surtout de ne rien faire ! Comprenez-vous ce désespoir, rester là les bras ballants ! Pendant que les autres travaillent, font des progrès, préparent leurs tableaux.
Věřila jsem, že mi Bůh ponechal malování — a uzavřela jsem se v něm jako v posledním útočišti. A teď mi chybí a já si mohu jen ničit oči pláčem.
Je croyais que Dieu m’avait laissé la peinture, et je m’y étais enfermée comme dans un suprême refuge. Et voilà qu’elle me manque et que je ne puis que m’abîmer les yeux à force de larmes.