❦
Úterý 29. listopadu 1881
Nuže — trvá to již čtrnáct dní a potrvá to nejméně ještě jednou tak dlouho.Mardi 29 novembre 1881 Eh bien voilà quinze jours que ça dure et j’en ai encore au moins pour autant.
Malá Brisbaneová mě přišla navštívit, Villevieille, která sama teprve nedávno stonala. A Amélie! Julian se stále velmi úzkostlivě vyptává, jak mi je, a onehdy večer k němu přiběhla [Začerněná slova] podat mu zprávu, a to ještě téhož večera na hodině. Tahle dívka svého jistě dosáhne. Nikdy ještě nikdo nevymyslel obratnější způsob, jak muže obklíčit ze všech stran.
La petite Brisbane est venue me voir, Villevieille qui elle-même vient d’être malade. Et Amélie ! Julian est toujours très inquiet de mes nouvelles et l’autre soir elle est accourue
Paní Nachetová mi dnes přinesla kytici fialek. Přijímám ji jako všechny ostatní, neboť navzdory horečce, která mě už čtrnáct dní neopouští, a plicní kongesci na levé straně — alias pleurézii — a dvěma puchýřovými náplastmi — nekapituluji. Jsem na nohou a chovám se jako normální člověk. Jenomže chinin mě ohlušuje — onehdy v noci jsem myslela, že umřu hrůzou, když jsem přestala slyšet své hodinky. A bude třeba brát ho dál a dál.
Madame Nachet m’apporte un bouquet de violettes aujourd’hui, je la reçois comme tout le monde car malgré la fièvre qui ne me quitte pas depuis quinze jours et une congestion pulmonaire du côté gauche, alias pleurésie, et deux vésicatoires, je ne capitule pas, je suis levée et me comporte comme une personne naturelle. Seulement la quinine me rend sourde, l’autre nuit j’ai pensé mourir de terreur n’entendant plus ma montre. Et il faudra en prendre encore et toujours.
Du reste je me sens presque forte et si ce n’était que depuis quinze jours je ne puis rien avaler, je ne sentirais pas ma maladie.
A přece — má práce, můj obraz, můj ubohý obraz. Máme devětadvacátého listopadu. Před koncem prosince nemohu začít, a za dva a půl měsíce to nikdy nestihnu. Jaká smůla — a jak je pravda, že kdo se narodil pro neštěstí, nemá proti němu co bojovat. Pohleďte na mě… Malování se zdálo útočištěm, a hle — začínám hluchnout, z toho strašné rozpaky s modely, věčná úzkost a nemožnost malovat portréty, leda bych to přiznala — a na to ještě nemám odvahu. A pak tato nemoc — nemožno pracovat, nucena sedět zavřená celý měsíc… Je to přespříliš smutné.
C’est égal, mon travail, mon tableau, mon pauvre tableau. Nous sommes au 29 novembre. Je ne pourrai pas commencer avant fin décembre, en deux mois et demi jamais je n’aurai le temps. Quelle malchance et comme quand on est né malheureux il n’y a pas à lutter, voyez moi... La peinture semblait un refuge et voilà que je deviens sourde, d’où gêne affreuse avec les modèles, angoisses perpétuelles et impossibilité de faire des portraits à moins d’avouer et je n’ai pas encore ce courage. Puis cette maladie, impossible de travailler et obligée de rester enfermée un mois... Mais c’est par trop triste.
Dina mě neopouští, je tak milá.
Dina ne me quitte pas, elle est si gentille.
Paul a jeho žena přijeli včera. Přišli Gaviniovi a Géry. Bojidar, Alexis. A já pořád plná elánu, z nesnází se dostávám odvahou a žerty.
Paul et sa femme sont arrivés hier. Les Gavini et Géry sont venus. Bojidar, Alexis. Et moi toujours entrain et me tirant des mauvais pas à force de courage et des blagues.
Lékaři jsou teď terčem žertů. Potain, protože nemůže přicházet pořád, mi posílá doktora, jenž bude docházet denně. Charcot v práci už poslal náhradníka, ale tak hloupého, že jsem ho nemohla vystát — a využívajíc své nemoci jsem mu řekla, že ho nesnáším, že mě nudí, že je pro mě pravé mučení ho vidět atd. Přirozeně to vše vypravuji Potainovi a on mi slibuje, že ten jeho bude méně hloupý. Nicméně ten dobrák se ještě předtím, než vešel, obrátil na mou tetu se slovy, že mu pan Potain řekl, jak jsem nesmírně rozmarná a vrtošivá, a že by rád věděl, jak ke mně přistupovat.
Les médecins sont le sujet des plaisanteries à présent. Potain ne pouvant toujours être là m’envoie un docteur qui viendra tous les jours. Charcot au travail déjà a envoyé un remplaçant mais tellement bête que je n’ai pu le souffrir et profitant de ma maladie je lui ai dit que je le déteste, qu’il m’ennuie, que c’est un vrai supplice de le voir etc. Naturellement je raconte tout cela à Potain et il me promet que le sien sera moins bête. Néanmoins ce brave homme avant d’entrer s’est adressé à ma tante en disant que M. Potain lui avait dit que je suis excessivement capricieuse et fantasque et qu’il voudrait bien savoir comment il faut m’aborder.
A to mě baví! Hraji totiž šílenou a využívám tohoto stavu k tomu, abych chrlila nesmysly.
Et ça m’amuse ! Car je joue la folle et profite de cet état pour débiter des insanités.