❦
Pondělí 7. listopadu 1881
Šílený dav — sedíme ve třetí řadě, efekt je ten tam, ale hovoříme s Adeline, která říká, že mě považuje za vlastní dceru — a hlavně a především — na světě je všechno v pořádku, jsem ponořena do okouzlujícího blaha — Paříž, její elegance, mírná teplota, bulváry, hodiny, pneumatická pošta1... S jakým potěšením to vše znovu vidíte, jak si při tom odpočinete, jak znovu nabýváte sami sebe. Požehnány buďte cesty, které vám dávají tyto sladkosti návratu. A Sněmovna — a předseda Brisson2 — a Gambetta,3 prostý poslanec, nepohnutý a nádherný na své lavici. Fyzicky nádherný, vážně — zejména vsedě — a tím hůř pro ty, kdo ho považují za ošklivého. Na předsednickém místě se nechával jít a jeho trup se rozléval žalostným způsobem — ale vsedě na lavici, se zkříženýma rukama, nepohnutě naslouchajeLundi 7 novembre 1881 Un monde fou et nous sommes au troisième rang, l’effet est manqué mais nous causons avec Adeline qui dit-elle me regarde comme sa propre filie et puis et surtout tout va bien sur la terre, je suis plongée dans un bien-être ravissant, Paris, ses élégances, une température douce, les boulevards, les horloges, pneumatiques... Avec quel plaisir on revoit cela, comme cela repose, comme on entre en possession de soi-même. Bénis soient les voyages pour vous donner ces douceurs de retour. Et la chambre et le président Brisson et Gambetta simple député impassible et superbe à son banc. Superbe au physique, sérieusement, surtout assis, et tant pis pour ceux qui le trouvent laid. Dans le fond présidentiel il se laissait aller et son torse s’épanouissait d’une façon lamentable, mais assis sur son banc, les bras croisés et écoutant impassible les pénibles réponses du gouvernement il est superbe. Une tête d’une puissance formidable et que les jolis hommes sont d’un affreux à côté de cette tête léonine.
Nyní... Mám vám říci... Ano, že ano. Zdál se mi mladý a jako by měl ještě dlouho vydržet... Víte, že to je moje starost. Po Sněmovně jsme šly na šálek čokolády, koupit knihu, klobouk — sladké pařížské potulky, jež mi po Španělsku připadají božské — a když zůstanu v kočáře sama, zachvátí mě velký strach, že by mě mohlo rušit v práci právě to, kvůli čemu pracovat musím. Pak tak hloupě, že ano — ten muž se mi líbí nade všechnu míru — je to, jako by to bylo úplně nové, jako by to netrvalo pět let; neboť mohu počítat od prvního dne. Jenomže se mi zdá, že to teď lépe oceňuji a víc se těším pohledem na tu bytost, o níž říkají, že není krásná...! To jest — Adeline ho považuje za ošklivého, ale ona má ráda typ napomádovaného floutka.4 Snad přes rok jsem ho neviděla... Na nehmotnou vášeň... Tou opravdu je. Ale chvíli poté v kočáře, vracejíc se domů těmi hlučnými a krásnými ulicemi (ó Španělsko!) jsem se dvacetkrát pokřižovala ze strachu, aby mě to nechytilo vážně — na chvíli se mi zdálo, že to musí být opravdové rozrušení...
Maintenant... Vous parlerai-je... Oui, n’est-ce pas. Il m’a paru jeune et devant durer longtemps encore... Vous savez que c’est ma préoccupation. Après la Chambre nous sommes allées prendre une tasse de chocolat, acheter un livre, un chapeau, douces flâneries parisiennes qui me paraissent divines après l’Espagne et restée seule en voiture il me prend une grande peur que je ne sois troublée dans mon travail par cela même pourquoi il faut travailler. Alors tout bêtement n’est-ce pas cet homme me plaît au delà de toute mesure, c’est comme si c’était tout nouveau, comme si ça ne durait pas cinq ans; car je puis bien compter dès le premier jour. Seulement il me semble que à présent j’apprécie mieux et je jouis d’avantage de la vue de cet être qu’on dit pas beau...! C’est-à-dire Adeline le trouve vilain mais elle aime le genre gommeux. Il y a peut-être plus d’un an que je l’ai vu... Pour une passion immatérielle... C’en est une. Mais tout à l’heure en voiture revenant chez moi par ces rues bruyantes et ravissantes (ô Espagne !) je me suis signée vingt fois de peur que ça me prenne sérieusement, un moment ça m’a paru devoir être un trouble réel...
Ať si miluji, je-li tohle milovat — ale chci zůstat v klidu.
Je veux bien aimer si c’est aimer mais je veux rester tranquille.
Proces je u konce, vila má kupce za půl milionu franků, vše se uklidňuje, už se ničeho nebojím — nikdo mi ho nevezme, protože už je ženatý. Nezbývá než pracovat, neboť v tom je všechno...
Le procès est fini, la villa trouve acquéreur à cinq cent mille francs, tout se calme, je ne crains plus rien, personne ne me le prendra puisqu’il est déjà marié. Il n’y a plus qu’à travailler car tout est là...
Tato velká bytost se svou kreolskou měkkostí a dětskými ústy pod strašným knírem. Copak vím, je-li distingovaný nebo hezký? Je milovaný, je můj, je jediný, kdo mi je roven, můj bratr, můj přirozený druh, můj předurčený milenec. Všichni ostatní, i kdybych je zbožňovala, mi budou vždy cizí — a on je máma, je to moje křeslo, je to můj interiér, jsem to já sama.
Ce grand être avec sa mollesse créole et sa bouche d’enfant sous une moustache terrible. Est-ce que je sais s’il est distingué ou joli ? Il est aimé, il est mien, il est le seul qui soit mon pareil, mon frère, mon compagnon naturel, mon amant prédéstiné. Tous les autres quand même je les adorerais seront toujours des étrangers pour moi et celui-là c’est maman, c’est mon fauteuil, c’est mon intérieur, c’est moi-même.
A věřím dokonce, že je to spíše nebeský bratr než muž, kterého miluji. Tužby nevěrohodné... čistoty. Ach! ta hloupá. Ale ne — bylo třeba celé té doby — tehdy jsem nebyla stvořena pro to, být jeho ženou — trpěla bych jeho nešťastnou politikou... Všechno je k nejlepšímu. Jakého neštěstí bych se mohla bát? Obrátilo by se štěstí? Zdá se mi, že vstupuji do lepšího života.
Et je crois même que c’est un frère célèste plutôt qu’un homme que j’aime. Des aspirations d’une pureté... invraisemblable. Ah ! l’imbécile. Mais non il fallait tout ce temps alors je n’étais pas faite [pour être] sa femme, j’aurais été malheureuse de sa malheureuse politique... Tout est pour le mieux. Voyons quel malheur pourrai-je craindre ? Est-ce que la chance tournerait ? Il me semble entrer dans une vie meilleure.
A to zvíře netuší... A co je horší — mluví o mně jako o ženě, která ho milovala? Všichni říkají, že jsem tuto vášeň pociťovala. Ten hanebný Blanc, Antoine, kapitán fregaty, to říká. Ach! kdybych zjistila, že tato milovaná bytost je měšťák spokojený se svým rodinným životem!... Vím, že podvádí svou vychrtlou kuchařku...5 Není snad zoufalé najít ho klidného, změšťáčtělého, přízemního — jenž v lásce myslí jen na to, mít hezké milenky skoro ze společnosti, za mírnou cenu, co se citů týče... Zkrátka po pařížsku... To by byl ten nebeský bratr? Kdyby mu někdo řekl, co si o tom myslím, bylo by to pro něj čínština — a čeho se bojím nejvíce, je najít v něm ten měšťácký základ, jenž mě uvádí do zoufalství v mé rodině. A co kdyby při našem setkání bezděky rozplácl všechny ty okřídlené fantazie?... A co kdybych se v něm nenalezla celá jako ten první den, kdy jsem ho spatřila — kdy jsem všechno, co říkal, chtěla říci před ním nebo zároveň s ním — kdy shrnoval v přesných slovech všechny mé zmatené myšlenky — a všechno, co říkal, jsem už myslela nebo snila? Co kdyby se stal nezpůsobilým k jakémukoli druhu splynutí... Co kdybych místo druhého sebe sama nalezla cizince. Dobrého pána zaměstnaného tím, aby ho znovu zvolili... Mimochodem — byl zvolen skvěle a bude tak zvolen ještě dvacetkrát — zdá se, že drží svůj kraj jako nikdo.
Et cet animal-là ne se doute pas... Et ce qui est pire parle de moi comme d’une qui l’a aimé ? Tout le monde dit que j’ai eu cette passion. L’ignoble Blanc, Antoine, capitaine de frégate le dit. Ah ! si je découvrais que cet être aimé est un bourgeois content de sa vie de famille !... Je sais qu’il trompe sa cuisinière maigre... Enfin n’est-ce pas désolant de le trouver calmé, embourgeoisé, terre à terre et ne pensant en fait d’amour qu’à avoir de jolies maîtresses à peu près du monde dans les prix doux comme sentiment... Enfin à la parisienne... Ce serait ça le frère célèste ? Si on lui disait ce que j’en pense ce serait du chinois et ce que je crains par dessus tout c’est de trouver en lui ce fond bourgeois qui me désespère dans ma famille. Enfin si en nous rencontrant il allait inconsciemment aplatir toutes ces fantaisies ailées ?.. Enfin si je ne me retrouvais pas toute entière dans lui comme le premier jour où je l’ai vu et que tout ce qu’il disait j’avais voulu le dire avant ou en même temps que lui; où il résumait en termes propres toutes mes pensées confuses et où tout ce qu’il disait je l’avais pensé ou rêvé ? Enfin s’il était devenu impropre à toute espèce d’adaptation... Si je retrouvais un étranger au lieu d’un autre moi-même. Un bon monsieur occupé de se faire réélire... A ce propos il a été élu magnifiquement et le sera encore vingt fois, il paraît qu’il tient son pays comme personne.
A co kdybych nikoho nenašla? Ať proto, že by se stal příliš obyčejným, nebo proto, že mu na mně nezáleží?
Enfin si je ne trouvais plus personne ? Que cela soit parce qu’il serait devenu trop ordinaire ou qu’il ne se soucie pas de moi ?
Zdá se mi, že určitě přijde chvíle, kdy mě bude milovat do šílenství. A když ne. Nu — když ne — a jsem-li zbabělá a bláznivá, vždy zbude úloha příjemné milenky... A pak — to je nemožné — ztratil-li všechny ušlechtilé city, které si vysním — nu, my ho přimějeme je znovu najít, proměníme ho, jinak to nepůjde... Julian totiž věří, že ke mně něco pociťoval — nepředstavuje si, že přišel dvacetkrát do domu jako cizí člověk a že nikdy nebylo řeči o ničem... Julian si ho představoval jako Dona Juana, který by nenechal uniknout žádnou příležitost... Aniž by bylo cokoli vážného — myslí si, že to bylo úplně jinak — vysvětluji mu a on nechce pochopit. Prostě jako by... Je sice pravda, že tři dny před svou svatbou věděl — on, Cassagnac — víc, než na čem doopravdy bylo, myslel si, že jsem do něj zblázněná natolik, abych nemyslela ani na ctižádost ani na nic kalkulovat — a nevěří, že jsem spokojená s tím, že jsem si ho nevzala, přestože ho shledávám... velmi dobrým. Ale nejde přece o mě — jde o něj. Co kdyby mě nemiloval? Julian si představuje, že naše setkání, až budu slavná, v jeho srdci probudí žárlivost, lítosti, hněvy — ale vždyť ke mně přece nikdy nic necítil! Je to, jako kdyby se Wodzinsky stal slavným a já ho při setkání milovala — proč? Cožpak není spousta slavných žen!... Je to snad důvod?
Il me semble que le moment viendra absolument où il m’aimera à la folie. Et si non. Eh bien si non et si je suis lâche et folle il y aura toujours l’emploi de maîtresse agréable... Et puis c’est impossible, s’il a perdu tous les sentiments exquis que je rêve eh bien nous les lui feront retrouver, nous le transformerons, il le faudra bien... C’est que Julian croit qu’il a eu quelque chose pour moi, il ne se figure pas qu’il est venu vingt fois à la maison en étranger et que jamais il n’y a eu question de rien... Julian se le figurait comme un Don Juan qui ne laisserait échapper aucune occasion... sans qu’il y eut rien de grave il pense que c’était tout autement, je lui explique et il ne veut pas comprendre. Enfin comme si... Il est vrai que trois jours avant son mariage il, lui Cassagnac a bien su plus qu’il n’en était même, il m’a cru folle de lui au point de ne penser ni à l’ambition ni à rien calculer et il ne croit pas que je suis contente de ne pas l’avoir épousé tout en le trouvant... fort bien. Oui mais il ne s’agit pas de moi, il s’agit de lui. S’il allait ne pas m’aimer ? Julian s’imagine que notre rencontre quand je sera célèbre va réveiller dans son cœur des jalousies, des regrets, des rages; mais puisqu’il n’a jamais rien eu pour moi ! C’est comme si Wodzinsky devenait illustre et que je l’aime en le revoyant; pourquoi ? Est-ce qu’il n’y a pas un tas de femmes célèbres !... Est-ce une raison ?
Poznámky
Pozn. překl.: Pařížská pneumatická pošta (pneumatiques) — síť podzemních trubek se stlačeným vzduchem, jimiž se v kapsulích přepravovaly listy; fungovala od roku 1866 a v roce 1881 čítala desítky kilometrů tras. ↩
Pozn. překl.: Henri Brisson (1835–1912) — francouzský radikální politik, v té době předseda Sněmovny. ↩
Pozn. překl.: Léon Gambetta (1838–1882) — zakladatel Třetí republiky a vůdce umírněných republikánů; o týden později, 14. listopadu 1881, sestavil vládu. Zemřel 31. prosince 1882. ↩
Pozn. překl.: „Napomádovaný floutek“ — překlad pejorativního slangu 80. let „gommeux“ (doslova: pomádovaný), označujícího módního prázdného elegána s napomádovanými vlasy. ↩
Pozn. překl.: „Vychrtlá kuchařka“ — Mariin posměšný výraz pro manželku muže, o němž zde píše: téměř jistě Paula de Cassagnaca (ženatého od 27. června 1878), ne Gambetty, o němž psala výše a který se nikdy neoženil. ↩