❦
Pátek 28. října 1881
Strávila jsem tedy celý dnešek v granadských věznicích.Vendredi 28 octobre 1881 Donc j’ai passé aujourd’hui dans les prisons de Grenade.
Trestanci se těší rozkošné svobodě — nádvoří připomíná tržiště, dveře nevypadají, jako by pořádně zavíraly, a vůbec se tato trestnice popisům francouzských káznic tolik nepodobá.
Les prisonniers jouissent d’une liberté charmante, la cour ressemble à un marché, les portes n’ont pas l’air de bien fermer et enfin ce bagne ne ressemble pas autant aux descriptions des maisons centrales de France.
Můj chudák trestanec pózoval celý den velmi dobře — jenomže protože jsem za jediný den udělala hlavu v životní velikosti a naskicovala ruce (vznešený génius!), nevystihla jsem tak přesně jako obvykle ten podivuhodně pochybný charakter individua. A nesmím to svádět na nedostatek času — jsem-li méně spokojená, je to proto, že světlo se změnilo několikrát, a také kvůli těm hodným trestancům, z nichž jsem měla celou dobu tucet za zády. Střídali se, ale vždy tam někdo byl — a je nepříjemné cítit za sebou oči. Výtečný podvelitel, v jehož kanceláři jsem pracovala, rozestavil za mnou židle jako v divadle pro přátele, kteří se tam celý den střídali. A každou chvíli někdo zaklepal — byli to trestanci, ti neškodní, kaprálové, kteří žádali o dovolení vstoupit a vcházeli. Tlumočník a Rosalie zůstali po celou dobu a tak jsem se dověděla, že jeden muž, který zavraždil manželku, bude příští týden veřejně uškrcen. A že jeden trestanec tu sedí za to, že nechtěl pozdravit procesí — a jiné ohromující věci. Všimli jste si někdy, že když člověk říká, jako já právě, „a jiné ohromující věci“, nebo „a to ještě vynechávám ty nejlepší“, nebo „a to, co říkám, není nic proti zbytku“.
Mon pauvre diable de forçat a très bien posé toute la journée mais comme j’ai fait la tête grandeur nature, ébauché les mains en un jour (sublime génie !) je n’ai pas rendu aussi exactement que d’habitude le caractère étonnament louche de l’individu. Et j’ai tort d’en accuser le manque de temps, car si je ne suis pas plus satisfaite cela tient à la lumière qui a changé plusieurs fois et aussi à ces bons forçats dont j’avais tout le temps une douzaine derrière le dos. Ils se relayaient mais j’en avais toujours et c’est agaçant de sentir des yeux derrière soi. L’excellent sous-chef dans le cabinet duquel je travaillais, avait mis des chaises derrière moi, comme au spectacle pour ses amis qui se sont succédés là pendant toute la journée. Et à chaque instant on frappait à la porte, c’était des prisonniers, les pas méchants, les caporaux qui demandaient à entrer et entraient. L’interprète et Rosalie sont restés là tout le temps et j’ai appris ainsi qu’un homme qui a assassiné sa femme va être étranglé publiquement la semaine prochaine. Puis qu’il y a un prisonnier pour n’avoir pas voulu saluer la procession et d’autres choses étonnantes. Avez-vous remarqué que lorsqu’on dit, comme moi tout à l’heure et d’autres choses étonnantes, ou bien j’en passe et des meilleurs, ou encore: et ce que je dis là n’est rien auprès du reste.
Vždy to znamená, že nevynechává vůbec nic, ani to nejhorší, že řekl to nejsilnější, co bylo, a že žádný zbytek není, ale že chce pravdu ještě přehnat. Velmi často, když se mluví o někom, se uvede to nejhorší, co dotyčný udělal, se slovy: hle, něco, co je u něj obvyklé — posuďte tedy, jaké teprve jsou ty velké hříchy. Ale vraťme se k mému trestanci: vyzdobila jsem ho těmi nejhroznějšími zločiny, a on prý jen udával falešné peníze.
C’est toujours qu’on ne passe rien pas même les pires, qu’on a dit ce qu’il y avait de plus fort et qu’il n’y a pas du reste, mais qu’on veut renchérir sur la vérité très souvent en parlant d’une personne on cite ce qu’elle a fait de pire en disant: voici quelque chose qui lui est habituel, jugez donc de ce que sont ces gros péchés. Mais revenons à mon forçat, je l’avais paré des crimes les plus énormes et il n’a fait paraît-il que de changer de la fausse monnaie.
Ve chvíli, kdy jsme procházeli branou, měl podvelitel laskavost ukázat plátno celému nádvoří, jež se vytáhlo na špičky; pak je odnesl k náčelníkovi a veliteli, který sestoupil dolů na ulici, aby mě pozdravil v kočáře. Podvelitel stále kráčel před koňmi — zastavili jsme před domem dalšího hodnostáře věznice, který se přišel podívat. A poté, co mě velitel i podvelitel znovu ujistili, že mě rádi opět uvidí, odjela jsem konečně vyzvednout tetu, se kterou jsme se prošly po promenádě.
Au moment de franchir la porte, le sous-chef a eu l’amabilité de montrer la toile à toute la cour qui se hissait sur la pointe des pieds, puis il l’a portée au chef et au commandant qui est descendu dans la rue me saluer dans ma voiture. Puis le sous-chef marchant toujours devant les chevaux on s’est arrêté devant la maison d’un autre dignitaire de la prison qui est venu voir. Et après que le commandant et le sous-chef m’eurent renouvelé l’assurance qu’ils me reverraient avec plaisir je suis enfin partie chercher ma tante avec qui nous faisons un tour à la promenade.
Do rohu plátna jsem napsala: Antonio Lopez (?) odsouzen k smrti, říjen 1881, pro vraždu, krádež a padělání peněz. Chudák — ale pomlouvám ho aspoň pod pseudonymem. Jmenuje se možná Rodriguez nebo Perez místo Lopez. Namalovala jsem ho s jeho pletením — většina těchto milých občanů, totiž všichni ti, kteří nejsou zaměstnáni v tesařských, truhlářských, obuvnických a podobných dílnách, plete punčochy jako pokojné hospodyňky.
J’ai écrit dans le coin de ma toile: Antonio Lopez (?) condamné à mort 1881, octobre, pour assassinat, vol et fausse monnaie. Pauvre homme mais enfin je [le] calomnie sous un pseudonyme. Il s’appelle peut-être Rodriguez ou Perez au lieu de Lopez. Je l’ai représenté avec son tricot; la plupart de ces aimables citoyens, c’est-à-dire tous ceux qui ne sont pas occupés aux ateliers de charpenterie, menuiserie, cordonnerie etc. etc. tricotent des bas comme de paisibles ménagères.
Odsouzenec k smrti se procházel po nádvoří stejně volně jako ti, kteří tu jsou jen na rok nebo dva za maličkosti. Někteří z těchto pánů dávají přednost kuchyni své rodiny před kuchyní ústavu — a jejich milé společnice jim přinášejí výtečné večeře, o nichž by Coco jistě nestál. Coco, přezdívaný vrah, nikdy se nezjistilo proč, a který pokaždé, když se jeho kolegové chovali ke mně jako František I. k Tizianovi,1 se na ně vrhal bez štěkání, aby jistěji kousnul.
Le condamné à mort se promenait dans la cour aussi libre que ceux qui ne sont là que pour un an ou deux, pour des bagatelles. Plusieurs de ces messieurs préfèrent la cuisine de famille à celle de l’établissement et leurs gracieuses compagnes leur apportent de délicieux dîners dont Coco ne voudrait certainement pas. Coco, surnommé l’assassin, on n’a jamais su pourquoi, et qui, chaque fois que ses collègues se conduisaient avec moi comme François 1er avec le Titien, leur sautait dessus sans aboyer, pour mordre plus sûrement.
Poznámky
Pozn. překl.: Anekdota se obvykle vypráví o císaři Karlu V., který se sehnul pro štětec, jenž Tizianovi upadl; Marie ji připisuje Františku I. ↩