Čtvrtek 27. října 1881

Ó blaho — opustila jsem tu hroznou Sevillu! Říkám hroznou tím spíše, že jsem v Granadě od včerejšího večera, že od rána běháme po městě a že jsem už viděla nevyhnutelnou katedrálu, Generalife a část cikánských jeskyní! Jsem nadšená. V Biarritzu a Seville mi padaly ruce — vše se zdálo skončené, mrtvé.
Během těch tří hodin strávených v Córdobě jsem měla dojem uměleckého města — to znamená, že bych tam pracovala s dokonalým zápalem. Co se týče Granady — jediným neštěstím je, že tu nemohu zůstat šest měsíců, rok. Člověk neví, kam dřív běžet — tolik je tu co dělat. Ulice, siluety, výhledy! Člověk se stává krajinářem — ale pak se vynořují ty podivné a zajímavé typy s oslnivými a tak harmonicky teplými barvami.
Ale to nejzvláštnější, co jsem viděla, je granadská trestnice — věznice, kde pracují trestanci. Nevím, jak mě ten nápad napadl — a jistě toho nelituji, i když odtud člověk odchází se sevřenými spánky jako po býčích zápasech. Velitel věznice ihned vyhověl přání vznešených cizinek a ukázali nám všechno. Strážce šel vpředu a po bocích nás lemovalo šest kaprálů vybraných z nejodvážnějších zločinců, ozbrojených holemi a pověřených udržováním pořádku.
Nedovedu popsat, jaký dojem dělá to stádo mužů, kteří se řadí a smekají — s rychlostí připomínající strach — před galony a holemi strážců. Bijí je, jak mi řekl průvodce.
Odzbrojení, zavření, nucení k práci jako děti — tito muži ve mně vzbuzují jen lítost — místo aby mě přinutili myslet na zločiny a přečiny, jež je zde shromáždily v počtu 1380. Řeknu víc — je to téměř dojetí, zvláštní dojetí, jež člověk pocítí před tou hordou ubožáků, kteří zdraví tak pokorně, zdánlivě pracují s takovým zápalem, jedni u svého díla, jiní se sešity, v nichž se učí číst — a to s takovým bázlivým výrazem prozrazujícím naivitu dětskou. Ano, bijí je — to je vidět — mají výraz těch chudáků psů z ulice, kteří si odevzdaně lehnou a čekají rány. Ale jaké tváře! Chtěla bych namalovat obraz... tam... Mám povolení, najdu-li kout se třemi nebo čtyřmi figurami — bohužel by mě to svedlo k příliš velkému obrazu...
Doporučuji tuto chmurnou návštěvu před prohlídkou Generalife, jehož zahrady jsou bezesporu pobočkou ráje. Ach! jak vám popsat ty spletence oleandrů, pomerančovníků, nejbohatších a nejkrásnějších rostlin. Ty cyprišové aleje, arabské zdi popraskané a korunované růžemi... Potoky mezi záhony fialek... Jděte do trestnice a pak do Generalife.
Zítra Alhambra a hlava trestance, kterého půjdu malovat.

Poznámky

Pozn. překl.: Generalife (arabsky Jannat al-Arif, „zahrada architekta“) — letní palác granadských sultánů z 13.–14. stol., přiléhající k Alhambře; proslulý terasovitými zahradami s fontánami a kanály. ↩
Pozn. překl.: Alhambra — maurský palácový komplex v Granadě, vrcholné dílo hispánsko-maurské architektury (13.–14. stol.); jméno pochází z arabského „al-Hamrá“ (červená pevnost). ↩