❦
Čtvrtek 20. října 1881
Včera jsem dokončila náčrt obchodu a když jsem nakoupila staré látky za tři sta franků a něžně se rozloučila s panem donem Lorenzem1, odjely jsme. Pollack odjížděl dvacet minut před námi a zabalil má plátna.Jeudi 20 octobre 1881 J’ai fini mon esquisse de la boutique hier et après avoir acheté pour trois cents francs de chiffons anciens et fait de tendres adieux al senior Don Lorenzo, nous sommes parties. Pollack partait vingt minutes avant nous, il a emballé mes toiles. J’ai acheté chez deux autres confrères de Lorenzo deux écharpes, deux robes et un grand rideau de vieille soie rouge saumon tout brodé: total deux cents francs. Le lot de trois cents francs contient quatres grandes toiles brodées de soie, de Salamanque, une écharpe et une robe idem, un morceau de velours rouge brodé de soie et d’or qui ressemble à des ornements d’église. Un grand morceau de soie à grandes fleurs et feuillages extrêmement pâles et d’un âge respectable. Une sorte de tapis d’autel en soie rose, le milieu en raie blanche avec broderies et applications. Très usé.
Ale dnes ráno jsem strávila dvě hodiny v Córdobě — právě dost času na letmý pohled na město, které je rozkošné... svým způsobem — ostatně zbožňuji taková města, jsou tu římské pozůstatky, které mě okouzlují. A mešita je skutečný zázrak — víte, ten arabský styl po pařížsku vás naplní předsudkem a znechutí vám to pravé, jež je nádherné. Toledo — konečně... Córdoba mi připadá daleko velkolepější a mešita je zázrak, není jiného slova. Ale jaký hněv člověka zachvátí při pohledu na křesťanské houby, jež tam vyrostly!
Mais ce matin j’ai passé deux heures à Cordoue, juste le temps de jeter un coup d’œil sur la ville qui est ravissante... à sa façon, enfin j’adore les villes comme ça, il y a là des restes romains qui me ravissent. Et la mosquée est une véritable merveille, voyez-vous, le ton arabe de Paris, vous prévient et vous dégoûte du vrai qui est merveilleux. Tolède enfin... Cordoue me paraît bien plus magnifique et la mosquée est une merveille, il n’y a pas d’autre mot. Mais de quelle colère on est pris en contemplant les champignons chrétiens qui y ont poussé !
Que les chapelles et ce Coro sont autant de crimes de lèse-arts (lézards, pour les lecteurs du Pays). On est indigné de voir ce chef-d’œuvre abîmé par des hommes stupides. Cette profanation chrétienne est barbare.
Kdybyste si mohli představit tisíce těch sloupků rozkošné lehkosti, jež z mešity dělají jakýsi les se stropy — pochopili byste, jak hrozné bylo tam a onde ucpat ty jedinečné aleje kaplemi s železnými portály korunovanými světicemi z malovaného plechu. A ty gotické hanebnosti! Toto umění — hanebné, vezmeme-li v úvahu jeho barbarský otisk, jeho neduživý, nevědomý charakter. Ty věčné pilíře, ty portály prořezávané rozmarnými a hrubými kresbami. Ty strašné světice, vodnatelné hlavy s rukama vylézajícíma Bůh ví odkud z pláště s rovnými záhyby, bez umění... plochá a zmrzačená těla — neříkám to o Córdobě konkrétně, ale obecně. Zanedlouho budu mít prohlédnuty všechny nejslavnější katedrály a nemohu si pomoci, nejsem s to obdivovat gotiku, kterou jsem si ošklivila od útlého dětství — to je dojemný detail. A přidají-li se k tomu rozkošné náboženské malby z konce 14. a 15. stol. — je to teprve dokonalé! A pomyslet, že jsou bytosti, které omdlévají — to jest předstírají, že omdlévají — před těmito primitivními a naivními světicemi s příšernými, špatně nakreslenými, nevzhlednými tvářemi.
Si vous pouviez vous imaginer ces milliers de colonnettes ravissantes de legerete et qui font de la mosquée comme une forêt à plafonds, vous comprendriez ce qu’il a eu d’horrible, à boucher ça et là ces allées uniques par des chapelles à portes de fer surmontées de saintes en fer blanc colorié. Et les infamies gothiques !! Cet art dans l’infamie vu son empreinte barbare, son caractère malingre, ignorant. Ces éternels piliers, ces portes fouillées de dessins capricieux et grossiers. Ces saintes épouvantables, hydrocéphales à mains qui sortent Dieu sait comment du manteau à plis droits, sans art... des corps plats et estropiés; je ne dis pas ça à propos de Cordoue, mais en général. J’aurai vu tantôt toutes les plus fameuses cathedrales et il m’est imposible d’arriver à admirer le gothique que j’ai execré depuis ma tendre enfance; détail touchant. Et lorsqu’on y joint de ravissantes peintures religieuses des fin 14ème et 15ème siècles alors c’est complet ! Et dire qu’il y a des êtres qui se pâment, c’est-à-dire qui font semblant, devant ces primitives et naïves saintes à figures horribles, mal dessinées, disgracieuses.
Přiznejte jim záměr, náboženský charakter (ten je vskutku pěkně hrozný!) — ale neříkejte, že je to krásné.
Tenez leur compte de l’intention, du caractère religieux (il est joliment affreux !) mais ne dites pas que c’est beau.
Člověk by v Córdobě rád zůstal měsíc. Ale k tomu by nesměl cestovat se svou tetou, která za deset minut najde způsob, jak vás desetkrát rozzuřit — nejdřív tím, že zuří sama: tu prý není nic k vidění a průvodce nás schválně vodí, aby vydělal a abychom zmeškaly vlak. Pak prý je třeba kočár, jet do mešity. V Córdobě! V osm hodin ráno! Jen si pomyslete — nachladnout — a pak já, která umírám, nemohu chodit. Zkrátka — výraz zuřivosti. Milá společnost! Roztomilá společnice na uměleckou cestu Španělskem! Já se modlím k Bohu celou dobu, aby to na mě nemělo žádný vliv — neboť je zoufalé vidět, jak se vám vše takto kazí. Ať je to jak chce — nemám štěstí, je z toho k pláči.
On aimerait rester un mois à Cordoue. Mais pour cela il ne faudrait pas voyager avec sa tante qui en dix minutes trouve moyen de vous enrager dix fois, d’abord en rageant elle-même, tantôt c’est qu’il n’y a rien à voir et le guide nous mène exprès pour gagner de l’argent et nous faire manquer le train. Puis c’est une voiture qu’il faut, pour aller à la mosquée. A Cordoue ! A huit heures du matin ! Songez donc, on peut s’enrhumer et puis moi qui me meurs je ne puis marcher. Bref un air furieux. Douce société ! Adorable compagnie pour un voyage artistique à travers l’Espagne ! Moi je prie Dieu tout le temps pour qu’il fasse que ça ne me fasse rien car c’est désespérant de se voir tout abîmer comme ça. C’est égal je n’ai pas de chance, c’est à pleurer.
Dbám o sebe a mám ráda pohodlí a jsem velmi mlsná — ale když mě tím otravují celý život, raději bych byla opuštěna na ulici! A pak věci, které člověk sám hodlá udělat — když vám je někdo začne podsouvat — přísahala jsem že vždy udělám opak, v naději, že mě budou méně otravovat — ale místo aby to říkali nebo naznačili přes třetí osobu, nebo prostřednictvím slov, uhodli byste, s jakou jemností! Takže když vás někdo dvacetkrát otravuje tím, co jste sama chtěla udělat z vlastního popudu — ten vlastní popud je pryč a člověk... Ach! Pane Bože, jak mě tihle lidé obtěžují!!
Je me soigne et aime le confort et suis très gourmande mais quand on vient m’ennuyer avec ça toute la vie j’aime mieux être abandonnée dans la rue ! Et puis les choses qu’on a l’intention soi-même de faire si on vient vous insinuer j’ai juré de faire toujours le contraire espérant être moins embêtée mais au lieu de dire ou insinuer à la troisième personne ou à l’aide de paroles vous devinez avec quelle finesse ! Donc si on vient vingt fois vous embêter avec ce que vous vouliez faire de votre propre mouvement, le propre mouvement n’y est plus et on est... Ah ! Seigneur que ces gens-là m’ennuient !!
Alespoň dokud tu byl mladý Pollack, unikala jsem do jisté míry jejich hlouposti... Ostatně moje ubohá teta je nadšena, když je někdo přítomen — ráda by zaplatila Pollackovu cestu, kdyby to šlo — neboť dobře ví, že mě přivádí k šílenství, ubohá žena — jenomže je to nevědomé, a tak se to pořád opakuje.
Au moins tant qu’il y avait le petit Pollack j’échappais jusqu’à un certain point à leurs stupidités... Du reste ma pauvre tante est ravie quand il y a quelqu’un, elle aurait bien payé le voyage de Pollack avec plaisir si ça se pouvait, car elle sait bien qu’elle m’enrage la pauvre femme, seulement comme c’est inconscient ça recommence toujours.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále španělsky: „al senior Don Lorenzo“ (tak v textu; zřejmě señor), tj. „panu donu Lorenzovi“. ↩
Pozn. překl.: V originále španělsky: „Coro“. ↩
Pozn. překl.: Marie vytváří neologismus „urážka umění“ (lèse-arts), podle francouzského „lèse-majesté“ (urážka majestátu). V závorce si dělá legraci z možné záměny se ještěry (lézards) pro případné čtenáře konzervativního listu Le Pays. ↩
Pozn. překl.: Le Pays — francouzský konzervativní bonapartistický deník; Marie si dělá legraci z jeho čtenářů, jimž by slovní hříčka mohla uniknout. ↩