❦
Středa 19. října 1881
Co si budeme povídat — kašlu tolik, že to tam uvnitř musí všechno ničit. A k tomu hubnu — nebo spíše... ano, hubnu; tělo, aniž by se stávalo ošklivým, ochabuje — ba ani to ne, ale když se třeba podíváte na paže: když natáhnu paži, nabývá zasaženého výrazu místo někdejší drzosti. Je to dokonce hezké a ještě si nestěžuji. Nyní je to ta zajímavá fáze — člověk štíhne, a přitom není vychrtlý a má v sobě cosi malátného, co mu sluší... Ale budu-li takto pokračovat, za rok skončím jako kostra.Mercredi 19 octobre 1881 J’il n’y a pas a dire, je tousse tellement que cela doit tout me deteriorer la-dedans. Et avec cela je maigris ou plutot... oui je maigris; les chairs sans devenir laides se detendent et pas meme cela mais a regarder les bras par exemple: quand j’allonge le bras il prend un caractere atteint au lieu de l’insolence d’autrefois. C’est meme joli et je ne me plains pas encore. A present c’est la periode interessante, on devient mince sans maigreur et je ne sais quoi de languissant qui va bien... Mais si je continue dans un an je finirai squelette.