Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 15. října 1881

Den jsem strávila v El Escorialu s tetou, kterou to tam nudilo — a která, ač zachovávala lhostejnou tvář, pokoušela se podvádět — a nebýt toho, že jsem slyšela průvodce mluvit, připravila by mě o hrobky... abych se neunavila, a pak — rakve, to je hrozné. Jaká otrava takhle cestovat! Nu což.
Jako ve snu jsem uviděla ten obrovský žulový blok, ponurý, smutný, grandiózní. Inu, mně to připadá nádherné — ten majestátní smutek má své kouzlo. Palác napodobuje tvar roštu svatého Vavřince (nahlédněte do průvodců), což mu dává trochu kasárenský vzhled — promiňte slovo — avšak tyčí se nad spálenou, temnou krajinou vlnící se jako moře a zanechává hluboký dojem: ty žulové zdi tlusté jako pařížský dům, ty křížové chodby, sloupy, galerie, terasy, bazény s nazelenalou vodou, nádvoří. Říká se, že je to chladné, smutné — ano, ale člověk si při tom odpočine od dráždivých toledských siluet.
Po prohlídce královských komnat pokrytých dost ošklivými a dost křiklavými gobelíny... Přece však králův kabinet je skvost — dveře z vykládaného dřeva s ozdobami z leštěného železa a ryzího zlata... Pak salonek-oratoř z vyšívaného hedvábí — rozkošné.
Jaký kontrast s celou Filipa II.! Ten tyran obýval jakousi holou a chudou celu, z níž se vcházelo do jakési nízké kaple celé z mramoru, a z té zase do kostela. Ze svého lůžka viděl oltář a mohl poslouchat mši. Já sama si nemohu dobře vzpomenout na galerie, schodiště, křížové chodby, jimiž nás vodili — je to tak veliké! — a ty dlouhé galerie s obrovskými okny zavřenými kazetovými dřevěnými okenicemi, masivní dveře bez ozdob.
Kostel je obdivuhodně prostý — jeho klenby, grandiózní a holé, působí zcela velkolepě. Královská hrobka a schodiště k ní vedoucí, vše z různých mramorů, jsou mimořádně bohaté.
Rakve jsou z toledského mramoru s reliéfy z tepané mědi. Je to skvostné. Zbývá již jen pět míst — a pomyslet, že nevinná Isabela Pařížská spočine v té ponuré a nádherné hrobce. Dojemná Mercedes čeká v malé boční kapli, než bude přestavěna hrobka infantů a královen bez dětí.
Chór je ze dřeva bez řezeb, ale uprostřed je nádherný pult s knihami velkými jako já.
Knihovna — ach! jsou tam rukopisy, které jsem dlouho obdivovala, i když jim příliš nerozumím...
A vy chcete, abych dávala přednost sladkobolným roztomilůstkám před touto ponurou majestátností! Jaký ráz, jaká střídmost — jak jsme daleko od nepopsatelných hromad ozdob v přemíře a od křehké vážnosti Toleda.
Pak vás provedou parkem, kde Alfons loví králíky, a ukážou nám pavilon, postavený myslím v roce 1781. Skvost. Schodiště a stěny z barevného mramoru a množství malých salonků a kabinetů ověšených obrazy — i krásnými obrazy — nebo bledými hedváby rozkošně vybledlými, s nádhernými výšivkami, modrými a růžovými květy; harmonicky uvadlá zelená se jemně odráží od bělosti, jež nabrala nesrovnatelného tónu slonoviny. Tyto malé salonky z vybledlého bílého nebo sotva modrého saténu se světle zlatým saténem, s rozkošně malovanými nebo vykládanými stropy — z toho se člověku točí hlava. Jeden kabinetík je zdoben tapisériemi s vyšívanými obrazy — na pár kroků by je člověk pokládal za malby. A pak slonovina a zázračné skleněné pasty.
Ach! včera večer nás Escobar doprovázel do cirkusu.
Pollack přišel dnes večer; nechápe, proč nezbožňuji Toledo. Ale v pondělí se tam vracím.

Poznámky

Pozn. překl.: El Escorial (španělsky El Real Monasterio de El Escorial) — mohutný palácový a klášterní komplex 45 km severozápadně od Madridu, postavený Filipem II. v 16. stol. Slouží jako panovnické sídlo, klášter, knihovna i pohřebiště španělských králů. ↩
Pozn. překl.: Rošt svatého Vavřince — mučednický nástroj světce, na němž byl upálen zaživa (258 n. l.); Filip II. zvolil tento půdorys na počest bitvy u San Quintinu, vyhrané právě na svátek sv. Vavřince (1557). ↩
Pozn. překl.: Isabela Pařížská — bývalá španělská královna Isabela II. (1830–1904), od svržení v roce 1868 žijící v pařížském exilu (viz pozn. k 093.0227); „nevinná Isabela“ je Mariin ironický přídomek. ↩
Pozn. překl.: Mercedes Orleánská (1860–1878) — první manželka krále Alfonse XII.; zemřela v osmnácti letech v červnu 1878, pět měsíců po svatbě. ↩
Pozn. překl.: V originále španělsky: „Coro“ — uzavřená část chrámu či kláštera s dřevěnými chórovými lavicemi, kde sedávali duchovní při bohoslužbě; bývá zdobena řezbou a vybavena velkým pultem na zpěvníky. ↩
Pozn. překl.: Alfons XII. (1857–1885) — španělský král od roku 1874; syn královny Isabely II. Zemřel mladý na tuberkulózu, pouhé čtyři roky po Mariině návštěvě. ↩
Pozn. překl.: Casita del Príncipe (Princův domek) — malé neoklasicistní královské sídlo od Juana de Villanuevy v zahradách El Escorialu. ↩