❦
Pátek 23. září 1881
Včerejším Rusům se podařilo navázat hovor. Přirozeně jsem zavalena lichotkami, ostatní sledovali tyto dvě nešťastnice pohromadě a neodpustili si smích.Vendredi 23 septembre 1881 Les Russes d’hier sont arrivés à lier conversation. Naturellement je suis encensée à plein nez, les autres regardaient ces deux infortunes réunies et n’ont pas manqué de rire un peu.
Od té doby Ale mám ze všeho toho takový odpor, že tu čtyři hodiny sedím a vykládám si pasiáns — jako ochromená — bez odvahy přejít pokoj. Počasí je šedé a čas od času drobný deštík. Zdá se mi, že můj život je u konce, že z té vlhkosti a z té duševní mlhy nevyjdu nikdy...
Depuis Mais je suis si dégoûtée de tout cela que voilà quatre heures que je reste à faire des patiences, comme paralysée, n’ayant pas le courage de traverser la chambre. Il fait un temps gris et de temps en temps une petite pluie fine. Il me semble que ma vie est finie, que je ne sortirai jamais de cette humidité ni de ce brouillard moral...
Nemohu jet do Itálie, jak si přeji — zopakovat trampoty roku 1876? Ach! ne — poprvé, abych to poznala, ano — ale teď ne. Mohla bych tam jet jako dobře provdaná nebo jako slavná, jinak ne. Znamenalo by to jít vstříc nekonečným mukám. Když pomyslím, že jsem k těm skutečným trampotám ještě přidala... ten Antonelli, který se mi nelíbil ani hodinu a z něhož lidé udělali román, příběh, skoro skandál... Není to proto, že je to minulost — ale hleďte, ten ohavný Larderel, tam alespoň bylo něco, prudké a skutečné poblouznění, zatímco... A vypadala-li jsem, jako bych ho milovala — toho lhostejného — to máma mi říkávala: „To k ničemu nezavazuje, a ty ho přitáhneš; snad z toho něco bude, nic nepospíchej, i kdyby ses mu svěřila, že ho miluješ...“ A slyšíc to, tak lehkomyslné rady... Říkala jsem si, že moudrá žena a moje matka by mi taková nedávala, kdyby to nebylo vskutku užitečné — slyší-li člověk nesmysly z úst lidí, které považuje za rozumné, zdají se mu tyto nesmysly výsledkem zkušenosti... Neumím to vysvětlit... Člověk si říká: když si ten a ten takovou lehkomyslnost dovoluje, mohu si ji dovolit i já. Přísahám, že si nevymýšlím omluvy — a ostatně mám ve zvyku nést odpovědnost za své činy... Ale tady! Moje matka je dítě a venkovanka... a nikdy — ostatně kdybych jí to řekla, křičela by, že je to ohavnost — nikdy neradila nic...
Je ne puis aller en Italie comme j’en ai le désir, recommencer les ennuis de 1876 ? Ah ! non, une première fois, pour savoir, oui, mais à présent non. Je pourrais y aller bien mariée ou célèbre, sans cela non. C’est aller à des tourments sans fin. Quand je pense que j’avais encore ajouté aux ennuis réels... cet Antonelli qui ne m’a jamais plu une heure et dont on a fait un roman, une histoire, presque un scandale... Ce n’est pas parce que c’est passé, mais tenez cette horreur de Larderel eh bien là au moins il y a eu quelque chose, une toquade violente et réelle, tandis que... Et si j’ai eu l’air de, si je lui ai fait croire que je l’aimais, cet indifférent, c’était maman qui disait: ça n’engage à rien, et tu l’attirera; on en fera peut-être quelque chose, ne brusque rien, quand même tu lui dirais que tu l’aimes... Et entendant cela, des conseils si légers... Je me disais qu’une femme sage et ma mère ne m’en donnerait pas de pareils si ce n’était vraiment utile, lorsqu’on entend des folies dites par des gens qu’on croit sensés, ces folies semblent le résultat de l’expérience... Je ne sais m’expliquer... On se dit puisqu’un tel autorise une légèreté je puis bien la faire. Je vous jure que je n’invente pas des excuses et du reste j’ai l’habitude de garder la responsabilité de mes actes... Mais là ! Ma mère est enfant et provinciale... et n’a jamais du reste si je lui disais cela elle crierait à l’abomination, jamais elle n’a conseillé rien..
na okraji
Příliš dobře znáte nevinnost té první, která je jakýmsi druhem zkažení... Bez přílišné újmy. Jsem zlomyslná, aniž bych chtěla — protože se neumím dobře vyjádřit.
dans la marge Vous connaissez trop l’innocence de la première qui est une sorte de corruption... Sans trop de mal. Je suis malveillante sans le vouloir, faute de bien m’exprimer.
To by bylo zajímavé studovat... kdybychom měly talent — kolem dvanácti, třinácti let jsme se slečnou Collignon chodily ven a přirozeně jsme si všímaly chodců, po návratu jsme o nich hovořily — máma se divila, jednou dvakrát se rozhněvala; pak, jak jsem dál mluvila o mužích jako o novince, přivykla, pak jsem to ještě přehnala a říkávala nesmysly v bujnosti svých patnácti let, v té horečce života, která mě někdy skutečně přiváděla k šílenství. A ona sama se pak dala mě poslouchat jako ještě i teď občas, protože vše, co dělám, musí být obdivuhodné — a všechny jsme se doma staly velmi lehkomyslnými — v řeči, rozumí se.
Ce serait une étude curieuse à faire... si on avait du talent, vers douze, treize ans avec Collignon nous sortions souvent et nous remarquions les promeneurs naturellement, on en causait en rentrant, maman s’étonnait, s’est fâchée une ou deux fois; puis moi continuant à parler des hommes comme d’une nouveauté elle s’est habituée, puis j’ai chargé la note en disant des folies dans l’exubérance de mes quinze ans, dans cette frénésie de la vie qui me rendait parfois réellement folle. Alors elle-même s’est mise à m’écouter comme encore à présent quelquefois parce que tout ce que je fais doit être admirable, et nous sommes devenues très légères toutes dans la maison, en paroles s’entend.
A tak tu bylo tohle všechno a já se v tomto deníku pustila do rozhořčených výkřiků — proti sobě. Jenže jsem, aniž jsem to věděla, byla naprosto čistá, přestože jsem z pózy psala, že muži jsou stvořeni k tomu, aby byli klamáni, atd., a další obehrané fráze, jimiž jsem, jak jsem věřila, dokazovala svůj rozum, svou zkušenost, svou předčasnou zralost...
Alors il y a eu tout ça, et je me mis à pousser des cris d’indignation dans ce journal, contre moi. C’est que sans le savoir j’étais [Mots noircis: absolument pure tout en écrivant, par pose, que les hommes étaient faits pour être trompés etc. et autres lieux-communs avec lesquels je croyais montrer mon intelligence, mon expérience, ma précocité...
Dětinství! (To vše píši s rozčarovaným výrazem pětatřicetileté.) Při čtení některých vět by člověk řekl, že jsem padla až na dno propasti; stránky, které by bylo možno vyložit ohavným způsobem — hrůzy! Protože jsem se políbila s jedním mladíkem. Ani zdaleka svého rozhořčení nelituji a teď se mi to zdá stejně ohavné jako tehdy — ba ještě víc.
Enfantillages ! (J’écris tout cela d’un air désabusé de trente cinq-ans). A lire certaines phrases on dirait que je suis tombée dans le fond de l’abîme, des pages qu’on peut inter]prêté] d’une façon immonde, des horreurs ! Parce que je me suis embrassée avec un jeune homme. Je suis loin de regretter mes indignations et cela me paraît aussi immonde à présent qu’alors, plus même.
Ani ve snu totiž nepřipouštím větší... pády... Ale kdybych to, co jsem napsala, četla o jiné — určitě bych u ní předpokládala hrůzy — proto tedy neobviňujme ostatní ze zlomyslnosti...
Car je n’admets pas même en rêve des chutes plus... grandes... Mais je lirais ce que j’ai écrit, d’une autre que je ne manquerais pas de supposer des atrocités, ainsi donc n’accusons par les autres de malveillance...
Vyprávím vám to proto, že jsem si onehdy při čtení starých stránek představovala, že by jisté pasáže mohly padnout do rukou někomu, kdo by četl jen to... Ach! všechno zdání svědčí proti mně — abychom se vrátily k Rusům. Basilevitchová mě poznala na Redoutě pana d’Osmonda a na Plese v Opeře. Stačí, aby to řekla — a je po všem. Byla jsem bláznivá, snad ještě jsem — a odkdy bych už nebyla? Před rokem a půl ještě v Murcii — Arnaud. Budu se znovu dopouštět těch neopatrností, které mě ničí?...
Je vous raconte cela parce que l’autre jour en relisant les anciennes pages je me suis figurée que certains passages pourraient tomber sous les yeux de quelqu’un qui ne lirait que cela... Ah ! j’ai toutes les apparences contre moi, pour en revenir aux Russes. La Basilevitch m’a reconnue à la Redoute de M. d’Osmond et au bal de l’Opéra. Qu’elle le dise et tout est dit. J’étais insensée, je le suis peut-être encore, depuis quand ne le serais-je pas. Il y a un an et demi encore à Murcie, Arnaud. Est-ce que je recommencerai ces imprudences qui me perdent...
Šly jsme na pláž kolem šesté a potkaly tam Díaze de Soriu, s nímž Julian mluvil o mém talentu tak, že mu za to musím být vděčná. Večer mám tvář, jakou jsem neviděla už delší dobu — jas, svěžest, cosi dětského a půvabného! Zkrátka mám chuť vydat se do kasina za úspěchem.
Nous sommes allées sur la plage vers six heures et y avons rencontré Diaz de Soria auquel Julian a parlé de mon talent dans des termes dont il faut lui savoir gré. Le soir j’ai une figure que je ne vois plus depuis quelque temps; un éclat, une fraîcheur, quelque chose d’enfantin et de gentil ! Bref j’ai envie d’aller au casino en quête d’un succès.
Ale tu — chystala jsem se nasadit empírový čepec z řaseného krepu a obléci celé řasené šaty z mušelínu s živůtkem z moaré antique po selském způsobu — a máma se chystala obléci docela pomačkané denní černé hedvábné šaty a klobouk za čtyřicet franků, stažený na čelo. Diamanty, to ano — ale ty staré denní šaty večer do kasina, kde je každý tak elegantní!...
Mais voilà, comme j’allais mettre une capote Empire en crêpe coulissé et une robe toute coulissée également en mousseline avec corsage de moire antique à la paysanne, maman s’apprêtait à mettre une robe de soie noire de jour assez fripée et un chapeau de quarante francs, sur le front. Des diamants il est vrai mais cette vieille robe de jour pour le soir au casino où on est si élégant !...
napříč stránkou
Aby nás pokládali za kurtizánu a její společnici.
en travers Pour qu’on nous prenne pour une cocotte et sa dame de compagnie.
Nakonec jsme se hádaly pětadvacet minut — já vyčítala a opakovala, že jsem přece varovala a že se vědělo... a že je už tak dost trápení, než aby se ještě vytvářela další, a tak hloupá... Ona se snažila mě přesvědčit, že ty staré šaty jsou moc hezké — ale bez přesvědčení; a nic není tak rozčilující, jako když lidé nevěří tomu, co říkají. Pak vidouc mé slzy umlkla, jako by se přesvědčila, ale ve skutečnosti proto, aby scéna nepokračovala. Svlékla jsem se a hodinu plakala. Tyto hodné dámy mě budou cpát rybím tukem, elatinem, granulemi, jódem atd. atd. Ach! ty zlověstné hlupačky! Nyní otec telegrafuje, že máma musí okamžitě odjet — proces dojde k rozuzlení, jakémukoli. Je to věc prvořadé důležitosti. A ty dvě bláznice na to řeknou, že Bashkirtseff je šílený a že by bylo bývalo lépe, kdyby se máma nebyla vrátila do Ruska, že to probudilo tu věc, o níž se již nemluvilo. Člověk zůstane zmaten, ohromen, mrtev před takovými úvahami. Tak tedy připouštějí, že to takhle potrvá?!! Hlavně ať se to táhne. A já??!!! Ale teď mě zaslechla kašlat a dusit se — usedavě pláče v sousedním pokoji, snad také ze strachu před tím pověstným koncem procesu.
Enfin nous avons discuté vingt-cinq minutes, moi reprochant et répétant que j’avais bien prévenu et qu’on savait... et qu’il y avait bien assez de choses pour en créer encore et de si stupides... Elle, essayant de me persuader que cette vieille robe était fort belle mais sans aucune conviction, il n’y a rien d’enrageant comme quand les gens ne croient pas ce qu’ils disent. Et puis alors voyant mes larmes elle se taisait comme convaincue mais en réalité pour ne pas continuer la scène. Je me suis déshabillée et j’ai pleuré pendant une heure. Ces bonnes dames vont me bourrer de foie de morue, d’élatine, de granules, d’iode etc. etc. Ah ! les sinistres idiotes ! Maintenant mon père télégraphie qu’il faut que maman parte immédiatement, le procès va avoir une solution quelle qu’elle soit. C’est d’un intérêt capital. Et alors ces deux folles de dire que Bashkirtseff est fou et qu’il aurait mieux valu que maman ne fut pas retournée en Russie, que ça a réveillé l’affaire, qu’on n’en parlait plus. On reste confondu, ébahi, mort, devant de tels raisonnements. Alors elles admettent que ça dure comme ça ?!! Pourvu que ça traîne. Et moi ??!!! Mais maintenant m’ayant entendue tousser et étouffer elle pleure à sanglots dans la chambre à côté, peut-être aussi par crainte de cette fameuse fin du procès.
Jsme obě hodny politování. Dobře vidí, že můj život je otrávený a že vše, vše až po nejmenší věci se obrací proti mně...
Enfin nous sommes à plaindre toutes deux. Elle voit bien que ma vie est empoisonnée et que tout, tout jusqu’aux moindres choses se retournent contre moi...
napříč stránkou
snad s výjimkou malování.
en travers sauf peut-être la peinture.
Dnes večer jsem plakala pro ten zmeškaný večer — ne, je to ta kapka, kterou pohár přetekl.
J’ai pleuré ce soir pour cette soirée manquée, non, c’est la goutte d’eau qui fait déborder le vase.
Ostatně pět minut před příchodem tohoto telegramu jsem cítila, že se stane něco strašného — chtěla jsem vstát od večeře a utéci domů ze strachu před jakýmsi neznámým — a tu přinesli telegram... Nyní jsem klidná a vše předchozí se mi zdá dětinské — jistě, kdyby to bylo jednou, ale celý život!...
Du reste cinq minutes avant l’arrivée de cette dépêche j’ai senti que quelque chose d’épouvantable allait se passer, je voulais me lever du dîner et courir chez moi par peur de je ne sais quoi d’inconnu lorsqu’on a apporté la dépêche... Maintenant je suis calme et tout le précédent me paraît puéril, sans doute si c’était une fois, mais toute la vie !...
Máma nepláče kvůli tomu, co jsem si myslela — pláče, protože říká, že ji krutě urážím a že si to nezaslouží a že je to odporné. Tak urážet tedy znamená odmítat vyjít v žalostném úboru, má-li člověk zdraví a peníze na slušné oblečení?
Maman ne pleure pas pour ce que je croyais, elle pleure parce qu’elle dit que je l’insulte d’une façon sanglante et qu’elle ne mérite pas cela et que c’est odieux. Alors cela veut dire insulter que de refuser de sortir en tenue déplorable, quand on a la santé et l’argent nécessaire pour être convenable ?
Řekla jsem, že by nás považovali za kurtizánu a její společnici, nebo přinejmenším za podivnou rodinu, kde je matka oblečena jako guvernantka... To znamená urážet. Ne, je to záminka. Kdyby ještě nebylo všechno to ostatní!... Ale přidávat tak škodlivé hlouposti, když je tak snadné se jim vyhnout — to mě přivádí k zoufalství! Ve svých skutečných nebo jiných zoufalstvích se chytám nějaké malé věci a říkám si, že se mi to neopováží odmítnout — a když mi i ta hloupost unikne, cítí člověk rozhořčení, pobouření, pak padá zdrcen pod takovými nespravedlnostmi osudu — až je to komické. Obléci si cestovní nebo ranní šaty je jediný způsob, jak se k mámě hodit — ale proč pak jít do kasina?
J’ai dit qu’on nous prendrait pour une cocotte et sa suivante ou tout au moins pour une drôle de famille où la mère est mise comme une gouvernante... Ça veut dire insulter. Non, c’est un prétexte. Si encore il n’y avait pas tout ce qu’il y a !... Mais ajouter des niaiseries aussi nuisibles quand il est si facile de les éviter c’est ça qui me désespère ! Dans mes désespoirs réels ou autres je me raccroche à quelque petite chose et je me dis qu’on n’osera pas me refuser ça et quand cette bêtise échappe on est révolté, indigné puis on tombe accablé sous de telles injustices du sort, ça en est comique. Me mettre en robe de voyage ou de matin est le seul moyen d’être assortie à maman mais alors pourquoi aller au Casino ?
Ostatně, je nesnesitelné uvádět všechny tyto podrobnosti — ale bojím se, aby mě nepovažovali za netvora, který tyranizuje své ubohé rodiče.
Enfin c’est insupportable de donner tous ces détails mais je crains qu’on me prenne pour un monstre qui tyrannise ses pauvres parents.