❦
Sobota 24. září 1881
Máma viděla, že jsem se včera trápila, a řekla, že si koupí klobouk a upraví šaty — a tak už klidná oblékám šedé a kolem páté hodiny vycházíme. Toaleta popsaná včera není ani zdaleka nápadná — a tak jsem hrdá na úspěch, který sklidila. Po obědě jsem hovořila s paní Karaouleffovou, kreslila karikatury, smály jsme se, je milá. Představila mi velmi mladého pána Lestchinského, kterého si Basilevitchová zabrala pro sebe — zkrátka chystala jsem se jít do kasina, na terase se pálí velký ohňostroj. Chtěla jsem tančit, přivezla jsem nádherné šaty, soupravy, jež jsou obrazy — ostatně abychom to zkrátily — zůstala jsem doma, neboť máma neměla co obléci, jen své denní černé šaty.Samedi 24 septembre 1881 Voyant que j’ai eu du chagrin hier maman a dit qu’elle s’achèterait un chapeau et arrangerait une robe, aussi bien tranquille je me mets en gris et nous sortons vers les cinq heures. Cette toilette décrite hier est loin d’être voyante aussi suis-je fière du succès obtenu. Après déjeuner j’ai causé avec Mme Karaouleff, fait des caricatures, nous avons ri, elle est gentille. Elle m’a présenté un très jeune homme Lestchinsky que la Basilevitch accapare, enfin je me préparais d’aller au Casino, on tire un grand feu d’artifice sur la terrasse. Je voulais danser, j’ai apporté des robes exquises, des ensembles qui sont des tableaux enfin abrégeons je suis restée à la maison car maman n’avait rien à mettre sauf sa robe noire de jour.
Ve dne na pláži to jde skvěle — ale večer! Chystala jsem se obléci šaty ve stylu Ludvíka XV. z vyšívaného mušelínu s guimpe staženou u krku úzkým černým sametem. Manilský slaměný klobouk s bílými péry. Průhledné punčochy a špičaté černé střevíce. Živůtek sedí andělsky — božský pas vycházející z těch mušelínových panier.
Le jour sur la plage, ça va très bien mais le soir ! J’allais mettre une robe Louis XV en mousseline brodée à guimpe serrée autour du cou par un velours noir étroit. Chapeau paille Manille à plumes blanches. Bas transparents et souliers noirs pointus. Le corsage va comme un ange, une taille divine sortant de ces paniers de mousseline.
A to není všechno — byla jsem, jak snad chápete, vzteky bez sebe — ty ženy mě rozlítily — máma vyšla, aby se vyhnula scéně — a když jsem slyšela rány ohňostroje, hodila jsem na zem hodinky (padesát franků opravy), nůžkami rozřezala dva páry nových střevíců, roztrhala starý klobouk za třicet franků a rozbila dva deštníky po patnácti francích kus... Přirozeně pak říkaly, že nemají na oblékání, poněvadž já rozbíjím za šest tisíc franků a trhám vše — a že to tedy nemá cenu. Je to hezké? Pak jsme si dvě hodiny vyměňovaly velmi ostré výčitky o hromadě věcí, k nimž došlo před dvěma, třemi, čtyřmi nebo pěti lety. Nakonec i to, že jsem se mohla provdat za Multeda. Tehdy jsem řekla, že skočím z okna. Je to naprosto šílené — ale jaké peklo! Rozlícená, jak jsem byla, skoro mě těšilo hlasitě se přít o hlouposti — došlo totiž na vykopávání všech starých křivd z jejich hrobů — závěr je ostatně, že jsem netvor, že jím jsem vždy byla, sama nevím, co chci, že zbožňuji tato dramata a jen hledám příležitost je vyvolat.
Enfin ce n’est pas tout, j’étais vous le comprenez peut-être enragée, ces femmes m’ont exaspérée, maman est sortie pour éviter la scène et en entendant les détonations du feu d’artifice j’ai jeté par terre une montre, (cinquante francs de réparation) coupé deux paires de souliers neufs avec des ciseaux, déchiré le vieux chapeau de trente francs et cassé deux parapluies de quinze francs pièce... Naturellement elles ont dit qu’elles ne pouvaient pas avoir le moyen de s’habiller puisque je cassais pour six mille francs et déchirais tout, que ce n’était pas la peine. Est-ce joli ? Puis on a échangé pendant deux heures des reproches très violents sur un tas de choses qui se sont passées il y a deux, trois, quatre ou cinq ans. Enfin que j’aurais pu épouser Multedo. Alors j’ai dit que je sauterais par la fenêtre. C’est absolument insensé, mais quel enfer !! Exaspérée comme je l’étais je prenais presque plaisir à discuter très fort sur des stupidités car on en était venu à tirer tous les griefs de leurs sépultures, la conclusion est du reste que je suis un monstre, que je l’ai toujours été, que je ne sais pas moi-même ce que je veux, que j’adore ces histoires et que je ne cherche qu’à en créer.
A pak, že vinou své hrozné povahy a zlomyslnosti jsem ztratila nejkrásnější hlas na světě a zdraví.
Puis que grâce à mon horrible caractère, à ma méchanceté j’ai perdu la plus belle voix du monde et la santé.
Jsou naivní. Být mučena skoro sedm let každý den a ještě z toho neumřít!!
Elles sont naïves. Etre martyrisée depuis près de sept ans tous les jours et n’en être pas encore morte !!
Měly by mi to přičítat k dobru.
On devrait m’en tenir compte.
Ale zasluhuji si bezpochyby tyto hloupé a ponižující muky. Ani bych s těmito ženami nediskutovala — je to zbytečné — a křičela-li jsem, bylo to proto, že jsem to už nemohla vydržet — křičela bych i na zdi!...
Mais je mérite sans doute ces supplices idiots et dégradants. Je ne discuterais même pas avec ces femmes, c’est inutile, si j’ai crié c’est que je n’en pouvais plus, j’aurais crié aux murs !...
Nelze připustit, aby úmyslně přivezla jen vybledlé šaty — vždyť věděla o všech přípravách, jež jsem dělala, a každý den slyšela, jak ji prosím, aby se připravila — a na druhé straně, jak to vysvětlit?... Máme v kapse přes deset tisíc franků — bylo by tak snadné vzít tisíc a dát si... ale nudím vás a máte pravdu. Je to příliš smutné.
Il n’est pas admissible qu’elle ait fait exprès de n’apporter qu’une robe fanée sachant tous les préparatifs que je faisais et m’entendant la prier tous les jours de s’apprêter, et d’un autre côté comment expliquer !... Nous avons plus de dix mille francs dans la poche, il était si facile d’en prendre mille et de se faire... mais je vous ennuie et vous avez raison. C’est trop triste.