❦
Neděle 18. září 1881
Mám šatečky z batistu nebo z bílé vlny, bez ozdob, ale ušité rozkošně, velmi svěží, velmi parádní. Střevíce z plátna koupené tady, ale hezké. A kouzelné klobouky — ale bílé klobouky,Dimanche 18 septembre 1881 J’ai des petites robes de batiste ou de laine blanche, sans garnitures mais faites à ravir et très fraîches, très pimpantes. Des souliers de toile achetés ici mais jolis. Et des chapeaux ravissants mais des chapeaux blancs, jeunes des chapeaux de femme heureuse. Cela forme un ensemble très remarqué et dans l’état d’esprit où je me trouve c’est tout bonnement désespérant. Je rentre pour pleurer... Maman et ma tante ne sont ni entrain ni gaies et puis nos constantes discussions, enfin c’est tout le contraire d’un voyage d’agrément sur une plage élégante.
Dnes jsou dostihy, ale myslím, že se nepodařilo sehnat kočár. Teta a máma si velmi přejí zůstat tady dlouho, protože je krásné počasí a moje zdraví, jak chápete...
Il y a des courses aujourd’hui mais je crois qu’on n’a pu avoir de voiture. Ma tante et maman désirent beaucoup rester ici longtemps pace qu’il fait très beau et ma santé vous comprenez...
Ale nemyslím, že jas a slunce něco platí, když je v duši taková tma — jen slova!
Mais je ne crois pas que la clarté, le soleil, soit efficace quand il fait si noir dans l’âme des phrases !
Přesto se nemohu smířit s tím, že budu zavřená v Paříži! A přece je to ještě to nejpříjemnější — ticho a samota ateliéru. Opravdu věřím, že od té doby, co... Ostatně, když vidím elegantní ženy, toužím být také taková, a jakmile se obléknu a vyjdu, zdá se mi, že mě lidé považují za kdovíkoho. Před šesti lety ve Grand hôtelu jsem si vždy prozpěvovala v pokoji a kdosi řekl, že jsem umělkyní Michalského divadla v Petrohradu,1 pak ten malý článek ve Figaru o dostizích roku 1877 — a od té doby, myslím, tu je moje morální nemoc...! Nikdy se neuzdravím a trochu klidná jsem jen v jakémsi černém těžkém plášti2 s kloboukem staženým hluboko do čela, který mě dělá pořádně ošklivou... A pak oplakávám ty elegantní šaty, které mě přivádějí k pláči.
Je ne peux pourtant pas me résigner à rester enfermée à Paris ! Et c’est encore ce qu’il y a de plus heureux. Le silence et la solitude de l’atelier. Je crois vraiment que depuis que... Enfin quand je vois des femmes élégantes j’ai hâte de l’être et sitôt que je m’habille et sors il me semble que l’on me prend pour Dieu sait qui. Il y a six ans au Grand hôtel je chantais toujours dans ma chambre et je ne sais qui a dit que j’étais une artiste du théâtre Michel de Pétersbourg, puis le petit article du Figaro sur les courses de 1877 et depuis je crois qu’il y a ma maladie morale...! Je ne guérirai jamais et ne suis un peu tranquille qu’en quelque ulster noir et chapeau sur le front bien foncé et me rendant bien laide... Et alors je pleure après ces robes élégantes qui me font pleurer.
Abych se z toho vymanila, bylo by třeba znovu se scházet se známými, hovořit, vycházet... a my jsme samy... Ostatně co může být obyčejnějšího než bílé batistové šaty u moře za velkého vedra — a mně se zdá, že se dopouštím výstředností.
Pour réagir il faudrait revoir des conaissances, causer, sortir... et nous sommes seules... Enfin quoi de plus ordinaire qu’une robe de batiste blanche au bord de la mer quand il fait très chaud et il me semble que je commets des extravagances.
Poznámky
Pozn. překl.: Michalské divadlo (Michajlovskij teatr) v Petrohradu — prestižní divadlo provozující francouzsky hrající soubor; zmínit, že by tam Marie patřila, bylo sice kompliment, avšak nepravý — stavělo ji do role profesionální umělkyně. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „ulster“ — těžký pánský (i dámský) přechodní plášť s kapucí nebo límcem, populární v 70.–80. letech 19. století; pojmenován podle irské provincie Ulster. ↩