Sobota 17. září 1881

Doposud ani stopy po oněch svrchovaných elegancích, o nichž už tři roky sním, že je v Biarritzu uvidím... A pláž z uměleckého hlediska... Je nepříjemná a ošklivá. Ó nicejský zálive, ó neapolský zálive!
Ale i malé pláže kolem Nice, Eze, Beaulieu atd... Tady člověka obtěžuje hromada malých skalisek naházených jak přijdou, vypadá to jako naschvál tam postavené kartonové kulisy, pláž je malá, vpravo maják, vlevo skála a za těmito dvěma valy obrovské pusté pláže. Krajina je chaotická, aniž by byla malebná; není tu jediný dům skutečně u moře, člověk musí pořád lézt nahoru a dolů. A pak jsem dvě hodiny projížděla v kočáru okolím — a nenašla ani stín námětu k malování, ani jednoho rybáře, ani boudy; borovice, vily, silnice.
K večeři celá společnost — slečny Martinoffovy (z Neapole, vzpomínáte si), jejich teta, pak Basilevitchová a ještě jedna. Po tom, co jsme si s Basilevitchovou bývaly blízké, se už nezdravíme. Myslím, že to ona přestala zdravit první.
Nu! ... Znechucení z toho všeho mi stoupá do krku a svírá mi hrdlo... Bude lepší odjet do Španělska — uvidím tam obrazy, udělám několik kopií a snad najdu námět k obrazu a v každém případě udělám studie. Ano, strávit měsíc nebo šest týdnů skoro bez zavazadel, neznámé, v klidu.
Dva známí — vévoda de la Conquista (z dob, kdy máma chodila do společnosti v Nice) a malý Zurlo — na ty narážíme v Palais Biarritz, novém hotelu zřízeném v někdejší vile Eugénie.
Ubohá žena. Ale její vila je pouhá kasárna — druhé Impérium bylo ostatně tak protiumělecké, jak jen mohlo být. Takže ten Palais Biarritz je jakési kasino, kde mají vše, co chtějí — hudbu, divadlo a pekelné hazardní hry. Je to zaplaveno kurtizánami, které drží banku... Zurlo nám to vše vypráví; podniku udělali ohromnou reklamu a teta fňukala, že jsem dala přednost našemu hotelu. Teď doufám, že toho nelituje.

Poznámky

Pozn. překl.: Vila Eugénie — letní sídlo císařovny Eugénie a Napoleona III. v Biarritzu; po pádu Druhého císařství přestavěna na hotel. ↩
Pozn. překl.: Druhé Impérium (1852–1870) — vláda Napoleona III.; Marie pohrdá jeho dekorativním, nepůvodním vkusem. ↩