Pátek 29. července 1881

Saint Agathe! Ó, to potěšení zase se vidět! Odvíjí celý ten růženec... zkrátka všechna svá bláznovství; obávám se, že skončí velmi směšně.
Zkrátka... Co se mé malby týče, říká, že mě dřív nepovzbuzoval, nemaje důvěru, neboť věřil, že jde o nešťastnou vášeň, ale teď!! Můj obraz je dobrý, dobrý, dobrý atd. Budu mít úspěchy i medaile, opravdovou kariéru. Saint Agathe mi přiloží ruku k dílu, věří v můj talent. Jaká bláznovství.
Zkrátka jsem velmi smutná a nemám v nic důvěru. Vavříny Breslau mi vyloženě brání spát, ačkoli Villevieille a jiní bez ustání opakují, že vezmeme-li v úvahu dobu, po kterou jsme pracovaly — Breslau začala malovat dřív, než jsem já začala kreslit —, že při tomto uvážení jsem mnohem výjimečnější než ona... Ach!... Inu. Bude třeba dát se do práce.

Poznámky

„Saint Agathe“: Mariino jméno pro Saint-Amanda, podle „barona de Saint-Agathe“ z novinového románu na pokračování (2. dubna 1881); „je finirai par croire que c’est son vrai nom“ (8. srpna 1881). ↩