❦
Pátek 15. července 1881 – 3. července
Jsme v Charkově, na nástupišti zastihneme Michu a Lihopoye, vyrazili z Poltavy před námi. Sperandio přijíždí se svou ženou (sestrou Pachy), což je snad nejošklivější žena, jakou jsem kdy viděla, a se svou holčičkou Margot, jsou jí tři roky a je milá. Jdeme se pěšky projít po městě. Lihopoy je k Dině laskavý, doufám, že mé řeči o malbě, o ctižádosti, o pohrdání zdejším životem mě poškozují vVendredi 15 juillet 1881 - 3 juilletNous sommes à Karkoff, sur la plateforme nous trouvons Micha et Lihopoy, ils sont partis avant nous de Poltava. Sperandio vient avec sa femme (sœur de Pacha) qui est la femme la plus laide que j’aie jamais vue peut-être, et sa petite fille Margot, trois ans et gentille. Nous allons nous promener à pied par la ville. Lihopoy est aimable avec Dina, j’espère que mes discours de peinture, d’ambition, de mépris de la vie d’ici, me font du tort à
jeho očích a že ocení velmi skutečné půvaby (bez dvojsmyslu) Diny, která je rozkošná, má vlasy plavé jako obilí a oslnivou pleť od té doby, co se na venkově léčí.
ses yeux et qu’il appréciera les charmes très réels (sans double sens) de Dina qui est charmante, qui a des cheveux blonds comme les blés et un teint éblouissant depuis qu’elle se soigne à la campagne.
Já kašlu a dusím se. Právě jsem se vrátila od zrcadla, kde jsem čekala, že najdu příznaky nemoci, ale ne, ne, ještě jsem štíhlá, ale velmi daleko od vyhublosti, a pak ta holá ramena mají jakýsi rozkvetlý vzhled, který se neslučuje s kašlem a se zvuky, které slýchám v hrdle, a s těmi, které už ušima neslyším tak dobře... To proto, že jsem nastydlá, proto kašlu silněji... Inu...
Moi je tousse et étouffe. Je reviens de me mirer croyant trouver les apparences du mal, mais non, non encore je suis mince mais très loin de la maigreur et puis les épaules nues ont un air d’épanouissement qui ne va pas avec la toux et les bruits que j’entends dans mon gosier et ceux que je n’entends plus si bien par les oreilles... C’est que je suis enrhumée voilà ce qui fait que je tousse plus fort... Enfin...
S mámou jsme vešly do kláštera a máma poklekla se zanícením před malovaným obrazem Panny Marie — jak se ale modlit k obrazu! Měla jsem to pevně v úmyslu a nedokázala jsem to. Ale když se modlím doma, když to přijde, pak se cítím lépe, přísahám vám, a věřím, že mě Bůh může uzdravit, ale jen On sám. Jenže k tomu by mi musel odpustit tolik maličkostí.
Nous sommes entrées avec maman dans un couvent et maman s’est agenouillée avec ferveur devant l’image peinte de la Vierge, comment prier une image ! J’en avais la ferme intention et je n’ai pas pu. Mais quand je prie chez moi, quand ça vient et bien après je me sens mieux je vous jure et je crois que Dieu peut me guérir, mais Lui seul. Seulement il faudrait pour cela me pardonner tant de petites choses.
Vždycky jsem slýchala, četla a skoro i viděla, že neopětovaná nebo neznámá láska působí utrpení. Já kvůli Cassagnacovi netrpím, a dokonce když na něj myslím, je to s velkým potěšením. Tak co tedy???
J’ai toujours entendu dire et lu et presque vu que l’amour pas partagé ou ignoré faisait souffrir. Je ne souffre pas à cause de Cassagnac et lorsque j’y pense même c’est avec grand plaisir. Alors ???