❦
Sobota 9. července 1881 – 27. června
Tak jsme všichni vyrazili na pouť a odtamtud do Kremenčuku1, kde se projedeme po Dněpru; hraji si na bezbožnici, nebo skoro, a ženu je k tomuto výletu.Samedi 9 juillet 1881 - 27 juinNous voilà tous partis pour le pèlerinage, et de là à Kremontchougy où on se promènera sur le Dnieper; je joue l’impie ou à peu près et les pousse à cette excursion.
Po tisíci tahanicích se tedy rozhodneme. Nedovedete si představit, je to celá výprava! A k čemu vůbec? A snad by bylo lepší nejezdit! Vždyť koneckonců, jak to dopadne? Najde se kde spát nebo co jíst? Zkrátka je to vesnice, vezmeme s sebou Vassila, který bude vařit. Je to hrozné, u Gavronzi je hora, které se nelze vyhnout, takže by si na ni člověk měl zvyknout; ale kdepak! Ne, pokaždé je to, jako by se právě vynořila nová a děsivá překážka. Zkrátka, poté co každý postupně řekl, že zůstane nebo že mu ten či onen řekl, ať zůstane, vyrážíme ve třech vozech: pán a paní, Dina, kněžna, Catherine, Ninina sestra, a Sperandio; Nini, já, Paul a Micha. Kolem půli cesty Paul a Micha z plna hrdla zpívají, což sedláky na cestě ohromuje. V hotelu zastihneme všechny tři bratry Babaninovy2 pohromadě, Alexandra, Étienna, Vladimíra, jak pijí šampaňské.
Après mille tiraillements donc, on se décide. Vous ne vous imaginez pas, c’est toute une affaire ! Et pourqoi faire ? Et peut-être vaudrait-il mieux ne pas y aller ! Car enfin comment cela se passera-t-il ? Trouvera-t-on à dormir ou à manger ? Enfin, c’est un village, on emmènera Vassil qui fera la cuisine. C’est terrible, il y a une montagne près de Gavronzy qu’on ne peut se dispenser de franchir, par conséquent on devrait y être habitué; eh bien ! Non, chaque fois, c’est comme si un obstacle nouveau et effrayant venait de surgir. Enfin, après que chacun eut dit à son tour qu’il reste ou que tel ou tel lui a dit qu’il reste, on part en trois voitures: M. et Mme, Dina, la princesse, Catherine, sœur de Nini et Sperandio; Nini, moi, Paul et Micha. Vers le milieu du chemin, Paul et Micha chantent de très bon cœur, ce qui ébahit les paysans sur la route. Nous trouvons les trois frères Babanine réunis à l’hôtel, Alexandre, Etienne, Wladimir, buvant du champagne.
Alexandre mluví o srdci, o příbuzenství, o vzpomínkách z mládí; zkrátka je otevřený jako vrata, když jsou otevřená... Zkrátka, hned tuším, že v tom něco je. Vskutku, právě odkoupil od Étienna jeho dědický podíl; Étienne tedy dopadl jako ostatní. Zbývá už jen Nicolas, ale ten dopadne stejně přes všechny své protesty, a pak bude mít Alexandre všechny otcovy pozemky. Ten muž je síla, jde si za svým cílem a dojde k němu; je to síla. Skláním se a skoro ho respektuji. Je rozkmotřený s Paulem a sežere ho; proto je usmířím.
Alexandre parle de cœur, de parenté, de souvenirs de jeunesse; bref il est ouvert comme une porte cochère, quand elle est ouverte... Enfin, je devine immédiatement qu’il y a quelque chose. En effet, il vient d’acheter à Etienne sa part d’héritage; Etienne y a donc passé comme les autres. Il ne reste plus que Nicolas, mais il y passera malgré tous ses cris, et alors Alexandre aura toutes les terres de son père. C’est une force que cet homme, il marche à son but et y arrivera; c’est une force. Je m’incline et je le respecte presque. Il est brouillé avec Paul et il le mangera; aussi vais-je les raccommoder.
Protože spolu nemáme žádné záležitosti, naše vztahy jsou veskrze zdvořilé a dnes večer jsem se do něho zavěsila v městské zahradě. Ale prý jsme ztropili nejhlučnější den, jaký si lze v Poltavě představit, a bude se o tom mluvit. Tak vám ho tedy vylíčím.
N’ayant aucune affaire, nos relations sont toutes courtoises et je lui ai donné le bras ce soir au jardin de la ville. Mais il paraît que nous avons fait la journée la plus tapageuse qu’on puisse rêver à Poltava et qu’on en parlera. Je vais donc vous la raconter.
Večeříme ve zmíněné zahradě, stůl o patnácti příborech zabírá celou pravou stranu terasy a nedovolí obecenstvu, tlačícímu se v tak málo uctivé vzdálenosti, aby nás obtěžovalo, když nás chce vidět jíst a poslouchat orchestr, který hraje pro nás, a ženský sbor, který jsme dali zavolat. Cikánské písně zpívaly Rusky a Švédky.
On dîne au susdit jardin, une table de quinze couverts occupant tout le côté droit de la terrasse et on ne nous laisse pas embêter par le public qui se presse à une distance aussi peu respectueuse pour nous voir manger et pour écouter l’orchestre qui joue pour nous et le chœur des femmes que nous avons fait venir. Des chansons bohémiennes ont été chantées par des russes et des suédoises.
Byla bych nejraději vyzváněla na poplach, protože se lidé nescházeli dost rychle; zaplnilo se to kolem osmé.
J’aurais voulu sonner le tocsin car le monde n’arrivait pas assez vite et se remplit vers huit heures.
Jdeme na střelnici, kde se umístím hned za dvěma důstojníky, kteří střílejí hůř než já! Nezapomeňme, že během večeře se k nám připojí pan Oustimovitch, maršál šlechty poltavské gubernie.3
Nous allons au tir ou j’arrive après deux officiers qui tirent moins bien que moi ! N’oublions pas que pendant le dîner nous joint M. Oustimovitch, maréchal de la noblesse du gouvernement de Poltava.
Můj otec jím je za újezd, kterých je třináct nebo patnáct. Je to domýšlivý hlupák, veršotepec ražení pana Prudhomma, groteskní, který platí za velkého ducha a hezkého muže. Před pár dny a vůbec často jsem si z jeho směšných veršů utahovala, jak si zaslouží, a to dnes večer před lidmi. Předvádím tedy divadlo svých chval, jejichž každé slovo mělo pro naslouchající dvojí smysl. Je nesmyslné, aby šlechtu zastupoval někdo takový, ostatně prošel jen díky překvapení, lidé měli strach a hlasovali, jen aby měli pokoj, a tak dopadl na všechny čtyři, celý omámený tou poctou. A je z výtečné bohaté rodiny, dobře ženatý a hloupý, ale nevyznamenaný, a tak byl zoufalý, že při průjezdu knížete Mirského tu chyběl. A dal tedy mému otci najevo svou nespokojenost nad tím, že šel knížete přijmout. „Jsem hezký muž,“ řekl na to otec se smíchem, „a prosili mě, abych ho přijal, protože dobře reprezentuji.“ „A táta má spoustu vyznamenání,“ dodala jsem hbitě. Ale protože ten hlupák naléhal, otec mu řekl, že napříště bude jednat podle své libosti a že ho vybízí, aby činil totéž. To vzal vážně jako pokárání a s úsměvem mu podal svou navštívenku (což bylo dosti dobře vymyšleno), a tu měl náš hrdina tolik duchapřítomnosti, že odpověděl svou fotografií. Buď jak buď, za dva roky přijedu pomoci svrhnout toho drzého packala4. Prochází se s námi a naléhá, abychom šli k arcibiskupovi, ale já říkám, že nás v takovou hodinu nikde nečekají a že by to bylo nevhodné. Máma se prudce stáhla nad nevhodností jeho poznámky k mému otci, ale on to ani v nejmenším nepochopil.
Mon père l’est du district dont il y a 13 ou 15. C’est un prétentieux imbécile rimeur prudhommesque et grotesque qui passe pour grand esprit et bel homme. Il y a quelques jours et souvent je me suis moquée autant qu’il le mérite de ses vers ridicules et ça devant du monde ce soir. Je donne donc le spectacle de mes louanges dont chaque mot avait un double sens pour ceux qui écoutaient. C’est insensé un pareil représentant de la noblesse, du reste il a passé par surprise, on avait peur et on a voté pour en finir, aussi en est-il retombé sur ses pattes , tout ahuri de l’honneur. Et il est d’excellente famille riche, bien marié et imbécile, mais pas décoré, aussi a-t-il été désespéré d’avoir été absent pendant le passage du Prince Mirsky ici ? Et a donc témoigné son mécontentement à mon père de ce que celui-ci fut aller recevoir le Prince. Je suis bel homme a dit celui-ci en riant et on m’a prié de le recevoir parce que je représente bien? Et que papa a beaucoup de décorations ai-je ajouté vivement, mais comme cet imbécile insistait, mon père lui a dit qu’à l’avenir il agirait selon son bon plaisir et qu’il l’encourageait d’en faire autant. Cela sérieusement pris pour corriger et lui a offert sa carte (ce qui était asez bien vu) en souriant et là notre homme a eu l’esprit de riposter par sa photographie. C’est égal dans deux ans je viendrai aider et renverser ce soliveau insolent. Il se promène avec nous et insiste d’aller chez l’archevêque mais je dis que n’étant pas attendus à rien [de] pareille heure, ce serait inconvenant. Maman s’était brusquement retirée devant l’inconvenance de sa remarque à mon père, mais il n’a pas compris le moins du monde.
Jdeme do divadla přiléhajícího k zahradě. Tleská se a řve se tak hlasitě, až je z toho člověk celý rozčilený... Je to odporný zvyk, ten pokřik vyvolávající herce, ta nadšení nazdařbůh a každou chvíli. Třetí galerie na nás křičí, že u nás kouříme. Byl to Alexandre, schovává se, a s mámou pomáhající všechny utišit necháme toho rušitele být, jenže galerka, jíž beztrestnost dodala smělosti, nám popřeje dobrou chuť, když nám podávají čaj. Co se týče pouti, nikdo jí zřejmě nevěří. Vše se znovu zpochybňuje, a je to velmi protivné, když je člověk jejím strůjcem, nechce to dát najevo a má skrytý cíl. Vlak odjíždí ve tři ráno a všichni ti lidé, spousta statkářů, invalidé, těhotné ženy... a já jediná to měla všechno oživovat. Připadala jsem si z toho celá hloupá. Když mě vidí celou nespokojenou, vezme se to jako věc, na které mi záleží, a každý mi přes únavu spěchá zavděčit.
On va au théâtre attenant au jardin. On applaudit et on hurle si fort qu’on en est énervé... C’est un affreux usage que ces cris pour rappeler les acteurs et ces enthousiasmes à froid et à tous moments. La troisième galerie vous crie qu’on fume chez nous. C’était Alexandre, il se cache et maman aidant à calmer tout le monde, on laisse là l’interrupteur, mais le paradis enhardit par l’impunité, nous souhaite bon appétit lorsqu’on vous sert du thé. Quant au pèlerinage personne n’a l’air d’y croire. Tout est remis en question et c’est très agaçant quand on est l’instigatrice qu’on ne veut pas le paraître et qu’on a un but caché. Le train part à trois heures du matin et tous ces gens, un tas de propriétaires, des invalides, des femmes enceintes... et moi qui étais la seule à animer tout ça. J’en avais l’air toute bête. Me voyant toute mécontente c’est bien mis, du point ça comme une affaire que j’aie à cœur et chacun s’empresse malgré la fatigue de m’être agréable.
Máma kvůli tomu po návratu do hotelu ztropí scénu, je ostatně celá rozčilená, a přitom není proč. Vladimír je nicméně úplně, je to nechutné. A ten dav, který se táhne po zemi, kdekoli, a nikdo si ani nedá tu práci... Zkrátka pak celá tlupa čekala na naše rozhodnutí, jdeme znovu do zahrady na večeři, jediná věc, kterou tu člověk dělá doopravdy. Ale jsou tři hodiny, všechno je zavřené. Navrhuji jít vzbudit Alexandra v jeho domě, zve nás nazítří na oběd a stále je ke mně laskavý.
Maman en fait une scène de retour à l’hôtel, elle est du reste tout énervée et il n’y a pas de quoi. Wladimir est pourtant tout à fait, c’est dégoûtant. Et ce public en marche par terre, n’importe ou et on ne se donne même pas la peine de... Enfin après toute la bande a attendu notre décision, on s’en va de nouveau au jardin pour souper, la seule chose qu’on fasse franchement ici. Mais il est trois heures, tout est fermé. Je propose d’aller réveiller Alexandre dans sa maison, il nous invite à déjeuner pour le lendemain et toujours aimable pour moi.
Ušli jsme pár kroků po ulici, bosí a v nočních košilích. Zavěšuji se do něho a stěžuji si, že by ten průvod byl k smíchu, kdyby se tu lidé uměli bavit. Ale nejdřív ta pouť — nebyli jsme na ni valně připraveni, a tak jsem si zaznamenávala sebemenší příkoří, abych ty malichernosti obětovala Bohu, a přitom myslela, že to není ono. Zkrátka, abych to odpykala, rozhodnu se probdít celou noc, totiž od čtyř do desíti, v modlitbách, což je nesmírné, když člověk padá únavou.
Nous avons fait quelque pas dans la rue, pieds nus et en chemise de nuit. Je lui donne le bras en pleurant que ce cortège serait drôle si on savait s’amuser ici? Mais le pèlerinage d’abord, nous n’étions guère préparés aussi je notais les moindres contrariétés et pour offrir à Dieu ces vétilles tout en pensant que ce n’était pas ça. Enfin pour expier, je décide de rester la nuit entière, c’est-à-dire de quatre à dix heures en prières, ce qui est énorme quand on meurt de fatigue.
Poznámky
Kremenčuk: průmyslové město na řece Dněpru ve střední Ukrajině. ↩
Alexandre, Étienne a Vladimír Babaninovi — bratři Mariiny matky. ↩
Maršál šlechty („maréchal de la noblesse“): volený představený šlechty gubernie nebo újezdu; pan Oustimovitch je maršálem šlechty Poltavské gubernie. ↩
„Soliveau“ — malý trám či kláda; z bajky La Fontaina „Žáby, které si žádaly krále“, kde kláda hozená do rybníka jako jejich král zůstává neužitečně netečná. Marie jím častuje nabubřelou nicku. ↩