❦
Pátek 8. července 1881 – 26. června
Tíživý den ze všech hledisek. Trápení, trucování, jeden druhému se vyhýbáme nebo se hádáme... Máma je proti Paulovi velmi popuzená, dokonce k němu chová jakousi nenávist. Našeptal jí to ten drahý strýc Alexandre. K večeru se vše uklidní, měla jsem toho dost...Vendredi 8 juillet 1881 - 26 juin Pesante journée à tous les points de vue. Tracasseries, bouderies, on s’évite ou on se querelle... Maman est très montée contre Paul, elle est même en quelque sorte haineuse pour lui. C’est ce cher oncle Alexandre qui l’a soufflée. Vers le soir tout s’apaise, j’en avais assez...
Rozkošná měsíční noc, zůstáváme všichni pod balkonem a rozprávíme. Micha přijel. Ale přes den to bylo velmi protivné, div jsme se navzájem nekousali.
Un clair de lune ravissant, nous restons tous sous le balcon à causer. Micha est arrivé. Mais le jour c’était très énervant, on se mordait ou peu s’en faut.
Dobrou hodinu jsem přecházela dosti velkým hájkem, který je tmavý i v poledne. Nikdo tam nechodí a ještě byly vidět stopy po posledních deštích. Cestou jsem si vymýšlela příběhy s Cassagnacem, tam docela sama, bylo to pohodlné a klidné. Ale aby k tomu došlo... bylo by třeba tolika jemných pokání z jeho strany... A tím spíš, že nic nebylo. Ach, výbuch se napravuje snáz, ale tady je to velmi těžké. A já sním o sňatcích, poctách, slávě a konečně o lásce toho muže, a dál nic. To jest, nikdy nesním o tom, že bych podváděla svého manžela, nejprve si zařídím vdovství... A ten Cassagnac, jemuž přisuzuji všechnu jemnost, všechnu velikost... a všechnu tu slávu, kterou musím získat, abych nebyla pokořena, až se k němu vrátím... Teď na něm vidím vady, ale tehdy už žádné mít nebude, bude mě milovat, takže se stane oním vysněným milovaným... Když jsem sem přijela před pěti lety a když jsem večer vycházela nebo se dívala z okna do téhle velké zahrady, myslela jsem si, jak by bylo hezké, kdyby tu byl. Jak jsem jen mohla najít místo pro Larderela... Ale to nebylo nic, jeho domnělých třicet tisíc franků renty, touha provdat se a jeho odpor, láska? Nikdy, nikdy, nikdy. Ostatně je tohle vůbec láska, miluji vůbec toho druhého? Však uvidíme, zatím si zaznamenávám dojmy.
J’ai arpenté pendant une bonne heure un assez grand bosquet très obscur même à midi. On n’y va jamais et les traces des dernières pluies se voyaient encore. Je m’inventais des histoires avec Cassagnac tout en marchant, là toute seule, c’était commode et calme. Mais pour que cela arrive... il faudrait tant de délicates expiations de sa part... Et d’autant plus qu’il n’y a rien eu. Ah ! un éclat est plus facile à rattraper, mais là c’est très difficile. Et moi je rêve mariages, honneurs, gloire et enfin l’amour de cet homme et au delà rien. C’est-à-dire je ne rêve jamais que je trompe mon mari, je m’arrange d’abord le veuvage... Et ce Cassagnac auquel je prête toutes les délicatesses, toutes les grandeurs... et toute cette gloire que je dois acquérir pour n’être pas humiliée en revenant à lui... A présent je lui vois des défauts mais alors il n’en aura plus, il m’aimera, tant qu’il deviendra le bien-aimé idéal... Lorsque je suis venue ici il y a cinq ans et quand je sortais ou regardais par la fenêtre le soir dans ce grand jardin je pensais que ce serait gentil s’il était là. Comment ai-je pu trouver une place pour Larderel... Mais ce n’était rien, ses prétendus trente mille francs de rente, le désir de me marier et sa résistance, amour ? Jamais, jamais, jamais. Du reste ceci est-ce donc de l’amour, est-ce que j’aime celui-là ? On verra bien, en attendant je prends note des impressions.