❦
Pátek 20. května 1881
Krátce. Mé váhání začíná nanovo! Ach jemine. Přichází Potain a počítala jsem s ním, abych nemusela jet do Ruska a příliš neurazila otce. Dobrá, mohu nejet, ale Bojidar přináší smrtící zprávu: „Porota dnes obešla Salon a hodně si prohlížela obraz od Breslau.“ Ach jemine, slzy, které už předtím tekly, se rozlévají proudem.Vendredi 20 mai 1881En deux mots. Mes hésitations recommencent ! Oh ! la la. Potain vient et je comptais sur lui pour ne pas aller en Russie et ne pas trop vexer mon père. Bon, je puis ne pas partir, mais c’est Bojidar qui apporte le mot mortel: « le jury a fait sa promenade au Salon aujourd’hui et a beauoup regardé le tableau de Breslau ». Oh! la la, les larmes qui avaient déjà coulées se répandent en torrents.
Otec i máma si myslí, že mě rmoutí to, co řekl Potain, a já nemohu přiznat pravdu. Ale pláču pořádně; žádné grimasy ani vzlyky, jen krásné velké tiché slzy, hojně, padají jako letní déšť, aniž by příliš pokazily tvář.
Mon père et maman pensent que c’est ce qu’a dit Potain qui me chagrine et moi je ne puis avouer la vérité. Mais je pleure bien; pas de grimaces ni de sanglots, de belles grosses larmes silencieuses, à profusion qui tombent comme une pluie d’été sans trop détraquer le visage.
Vcelku Potain neřekl nic nového a dal mi prostředek, jak tu zůstat, ale je to ten obraz od Breslau. To je hrozné. Zkrátka, co vám mám říct, takový den!! Poprosila jsem Potaina, aby přehnal můj stav, a rodině jsem prostě řekla, že pravá plíce je nemocná, aby se otec nehněval, že zůstávám. A teď jsou všichni zdrcení, chodí po špičkách... Ach, ta bída!!
En somme Potain n’a pas dit grand chose de neuf et il m’a donné moyen de rester ici mais c’est le tableau de Breslau. C’est affreux, ça. Enfin que vous dire, une journée !! J’ai prié Potain d’exagérer mon état et dis tout bonnement à ma famille que le poumon droit est malade, pour que le père ne soit pas vexé de ce que je reste. Et les voilà tous dans la désolation, marchant sur la pointe des pieds... Ah ! misère !!
Jejich pohledy mě zraňují, jejich ústupky mě rozčilují... a nikde žádný pevný bod! Čeho se mám zachytit? Ach, malba je pěkný žert! Víte, ve chvílích trudnomyslnosti není člověk nikdy příliš nešťastný, dokud má v dohledu jakýkoli světlý bod, a uprostřed všech běd jsem se choulila do sebe a říkala si: počkej chvíli, malba nás zachrání. — Teď pochybuji o všem. Nevěřím ani Tonymu, ani Julianovi.
Leurs regards me blessent, leurs concessions m’exaspèrent... et pas un point d’appui ! A quoi me raccrocher ? Ah ! la peinture est une bonne farce ! Vous savez dans des moments d’ennuii on n’est jamais trop malheureux quand on a un point lumineux quelconque dans son horizon et toutes les misères je me repliais en disant: attends un peu, la peinture nous sauvera. - A présent je doute de tout. Je ne crois ni à Tony ni à Julian.
Jako bych snad mohla dobře malovat v slzách!!!
Si c’est en pleurant que j’espère bien peindre !!!
Paní de Brimont k nám večer sešla na hodinku. Stále blonďatá a elegantní.
Mme de Brimont descend passer une heure avec nous le soir. Toujours blonde et élégante.