❦
Pátek 6. května 1881
Vendredi 6 mai 1881
Dnes ráno na Salonu, kde jsem potkala Juliana, který mě seznámil s Lefèbvrem,1 a ten mi řekl, že v mém obraze jsou velké kvality. Jsem úplně malá holka.
Ce matin au salon où j’ai rencontré Julian qui m’a fait faire la connaissance de Lefèbvre qui m’a dit qu’il y a de grandes qualités dans mon tableau. Je suis très petite fille.
Doma pořád hovory o změnách, které je třeba provést. Všichni mě dráždí! Otec má někdy nesmyslné nápady, sám jim nevěří, ale tvrdošíjně na nich trvá. Jako že prý všechno závisí na tom, jestli strávím léto v Rusku. „Uvidí se,“ říká, „že nestojíš mimo svou rodinu...“ Copak jsem kdy stála? Tenhle trik, jak svalit vinu přímo na mě, je odporný... Ostatně už toho mám až po krk, nemohu o tom říct ani slovo, abych se nerozplynula v slzách. Oni nechtějí nebo nemohou nic! Inu, budu vše očekávat od náhody. Ale aspoň nebudu cestovat, zůstanu v klidu (!!!) doma a budu se moci soužit ve svém křesle, kde je mi tělesně dobře. Ó únavo, ó hrůzo! Copak bych tohle měla poznávat ve svém věku! Copak to nestačí, aby to člověku zmrzačilo povahu! A právě to mě sklíčuje: budu-li kdy mít nějakou radost, anebo jen budu-li mít obyčejnou existenci, dokážu si ji užít? Dokážu vytěžit z toho, co se naskytne?
A la maison, toujours des conversations sur les changements à opérer. Ils m’agacent tous ! Mon père a des idées parfois absurdes, il n’y croit pas, mais il s’y obstine. Comme de dire que tout dépend de ce que je passe l’été en Russie. On verra, dit-il, que tu n’es pas en dehors de ta famille... Est-ce que je l’ai jamais été ! Ce truc de me mettre directement en cause est répugnant... Du reste j’en ai assez tout plein, je ne peux en dire un mot sans fondre en larmes. Ils ne veulent ou ne peuvent rien ! Eh bien j’attendrai tout du hasard. Mais au moins je ne voyagerai pas, je resterai tranquille (!!!) chez moi et je pourrai me désoler dans mon fauteuil ou je suis physiquement bien. Ô lassitude, ô atrocité ! Est-ce que je devrais connaître ça à mon âge ! Est-ce qu’il n’y pas là de quoi estropier un caractère ! Et c’est ce qui me désole, si jamais j’ai quelque joie ou seulement si j’ai une existence ordinaire pourrai-je en jouir ? Pourrai-je tirer parti de ce qui se présentera ?
Myslím, že už nevidím jako ostatní a že... ale to už takhle stačí.
Je crois que je ne vois plus comme les autres et que... mais c’est assez comme ça.
U Gaviniových, pak na Salonu, kde mě starý Gavini nudí svými uměleckými pretenzemi, a večer, celá unavená a napůl usínající, mi hlavou táhnou božské myšlenky. Přicházejí, míjejí, člověk je sleduje jako orchestr, jehož melodie se ve vás rozvíjí, ať chcete nebo ne.
Chez les Gavini puis au Salon ou le père Gavini m »ennuie [avec] ses prétentions artistiques et le soir toute fatiguée à moitié endormie, des idées divines me passent par la tête. Ça vient, ça passe, on le suit comme un orchestre dont la mélodie se développe en vous et malgré vous.
Kapitán Blanc na Salonu, procházel se s námi.
Le capitaine Blanc au Salon, il s’est promené avec nous.
Poznámky
Pozn. překl.: Jules Joseph Lefèbvre (1836–1911) — francouzský akademický malíř, proslulý zejména ženskými akty; vyučoval na Académie Julian. ↩