Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pátek 29. dubna 1881

Paní de Brimont u nás byla a přirozeně byla řeč jen o Girardinově smrti, všechny podrobnosti. Je tím velmi zasažená, sklíčená.
Večery trávíme hádkami, otec mluví rozumně a ty ženy odpovídají dětinstvími, která nemají hlavu ani patu. Máma mu nastrojuje nevinné drobné špičky, a možná i nevědomky... anebo si snad myslí, že je to hezké.
Zkrátka všechno dopadá na mě, pořád čekám a nic nepřichází, a ti kati si stěžují, že kašlu, „protože se nechci léčit, ani oslím mlékem“. Považte, je přece zjevné, že oslí mléko by mě uzdravilo na počkání. Ten ubohý Saint-Amand, který šel ke královně a druhý den sem přišel zeptat se, proč jsem tam nebyla — chtěl udělat „zápisník“ od Jiskřičky... ó ano, jak by ne. Nikdy se s tím nesmířím, protože je to příšerně nespravedlivé!!! Ano, tisíckrát nespravedlivé!!
Špatně dýchám a pláču nad svou promarněnou existencí. A pomyslet, že žiju s těmi ubožáky, kteří mě zabíjejí. Ne!... z toho člověk chcípne vzteky.

Poznámky

Pozn. překl.: Émile de Girardin zemřel 27. dubna 1881. Bylo mu 79 let a jeho smrt byla významnou událostí v pařížských novinářských a politických kruzích. Paní de Brimont mu zřejmě byla blízká. ↩
Pozn. překl.: oslí mléko (lait d'ânesse) — tradiční lék na plicní a hrudní neduhy, předepisovaný ještě v 19. století na tuberkulózu a podobné stavy. Jeho neúčinnost byla Marii zjevná a předepisování ji rozzuřovalo. ↩
Pozn. překl.: „Jiskřička“ (Etincelle) — pseudonym společenské zpravodajky listu Le Figaro, paní de Peyronney (vikomtesy de Létorières), která psala pod vedením Saint-Amanda a sbírala látku na recepcích královny Isabely. Zmínka v její rubrice byla známkou společenské viditelnosti. ↩