❦
Sobota 23. dubna 1881
Samedi 23 avril 1881
Odnesla jsem podobiznu Tonymu, ten nejdřív soudí, že je velmi dobře komponovaná, pak po různých radách říká, že je překvapivě dobrá na někoho, kdo nepracoval déle než já.
J’ai porté le portrait à Tony, il trouve d’abord que c’est très bien arrangé, puis après divers conseils il dit que c’est étonnamment bien pour quelqu’un qui n’a pas plus travaillé que moi.
„Ano, je to překvapivě dobré, a budete-li dál pracovat jako...“
- Oui, c’est étonnament bien, et si vous continuez à travailler comme...
Ale skočím mu do řeči s výkřikem, že budu pracovat ještě víc, co nejvíc budu moci, a ještě víc.
Mais je l’interromps en m’écriant que je vais travailler encore plus, autant que je pourrai et plus.
Jsem nadšená, je to překvapivě dobré — konečně! Nedělám tedy jen úctyhodné pokroky. Ach, oddechuji si!
Je suis enchantée, c’est étonnamment bien à la bonne heure ! Je ne fais donc pas des progrès estimables seulement. Ah ! je respire !
Už jsem se zařadila mezi úctyhodné žačky... Ach, u sta hromů, jaké štěstí.
Je m’étais déjà classée dans les élèves honorables... Ah ! nom d’un chien quelle chance.
Podobizna je hezká, je oblečená do bílých batistových1 šatů s kulatým, řaseným výstřihem, krátké nabírané rukávy s manžetami, růžová stuha kolem pasu pod prsy, slámově žlutý šál ovinutý kolem ní a zakrývající paže, levá ruka nedbale drží růži... Hlava zpříma, čelem, napůl velmi světlý stín a napůl světlo. Neutrální pozadí, teplá průsvitná šedozelená. Nemyslete si, že se pokládám za nadanou, ještě ne, ale je to hezky komponované, ta žena je hezká a je to překvapivě dobré na někoho, kdo nepracuje dlouho.
Le portrait est joli, elle est habillée d’une robe de batiste blanche ouverte en rond et froncée, des manches courtes, bouffantes et poignets, un ruban rose autour de la taille sous les seins, un châle jaune paille autour d’elle et couvrant les bras, la main gauche tient une rose avec abandon... La tête est de face, toute droite moitié ombre très claire et moitié lumière. Fond neutre, gris-vert chaud et transparent. N’allez pas croire que je me crois du talent, pas encore, mais c’est joli d’arrangement, la femme est jolie et c’est étonnamment bien pour quelqu’un qui ne travaille pas depuis longtemps.
Vracíme se z kostela, je pět hodin, ale protože jsme s sebou přivedli Alexise, hodinu jsme se pořádně nasmáli, takže jsme se ve skutečnosti vrátili v půl čtvrté. „Zápisník jednoho světáka“2 vám ty nádhery vylíčí, byla tam paní de Peyronney s Troubestkoyovými, můj otec se objal s velvyslancem a seznámil mě s ním. Mnoho přátel, Turquan, du Sautoy, Aladro, Tchoumakoff a tak. Večeřeli jsme u čestného stolu jako každý rok a jako každý rok se má toaleta nepovedla, byť lépe. Šaty z hedvábného mušelínu posetého drobnými výšivkami, ve stylu Ludvíka XV. Jsou velmi hezké, ale nejsem to já. Jsem opravdu hloupá, že zapomínám, že nikdy nesmím svou krásu přehánět — zkrátka, ve tváři jsem byla pěkná. Dina je tak zbožná! Je to obdivuhodné. Já při mši myslím na Cassagnaca.
Nous revenons de l’église, il est cinq heures mais ayant ramené Alexis avec nous, nous avons bien ri pendant une heure, ça fait que nous sommes réellement rentrés à trois heures et demi. « Le carnet d’un mondain » vous racontera ces splendeurs, Mme de Peyronney était là avec les Troubestkoy, mon père s’est embrassé avec l’ambassadeur et m’a fait faire sa connaissance. Beaucoup d’amis, Turquan, du Sautoy, Aladro, Tchoumakoff, etc. Nous avons soupé à la table d’honneur comme tous les ans et comme tous les ans ma toilette n’était pas réussie, pourtant mieux. Une robe en mousseline de soie semée de petites broderies, forme Louis XV. C’est fort joli mais ce n’est pas moi. Je suis vraiment idiote d’oublier qu’il ne faut jamais forcer sa beauté, enfin j’étais bien de figure. Dina est si pieuse ! C’est admirable. Moi je pense à Cassagnac pendant la messe.
Poznámky
Pozn. překl.: batist — velmi jemná, lehká lněná nebo bavlněná tkanina. ↩
Pozn. red.: „Le Carnet d’un mondain“ (Zápisník jednoho světáka) — společenskou rubriku listu Le Figaro podepisovanou „Etincelle“ (Jiskřička) psala sama paní de Peyronney (Marie Biard de Peyronny; viz 19. března 1881). ↩