Pátek 8. dubna 1881

Dramata s Amélií, která je bláznivá. Měla tu drzost smazat karikaturu, kterou jsem udělala na svém plátně v rohu. Kdybych byla odmítla ji odstranit poté, co mi řekla, že se jí nelíbí, budiž! Ona ovšem vypadala nadšeně, v ateliéru se karikatury dělají často a nikdy se nikdo nezlobil. Představovala Amélii z profilu a za ní Juliana, který mrká okem se satanským výrazem. Místo abych se rozzlobila, hned jsem to nakreslila znovu a povedlo se to ještě lépe. Přišel Julian, hodně se smál, shledal to rozkošným a chtěl, abych mu to dala, a přitom mi skládal poklony o mém torzu. To všechno jsem Amélii vypověděla já i jiní, a když se vracím na své místo, nacházím Julianovu hlavu pomazanou.
Načež ho nechám zavolat a předkládám mu ten případ spolu s výhrůžkou té půvabné megery, že mi protrhne všechna má plátna. Julian jí nepochybně dává za nepravdu.
Ale ona má drzost a nestydatost kuchařky, kterou vyhazují ze služby! Spokojím se s tím, že jí řeknu, že kdybych měla její vychování, šla bych jí pomazat obraz.
— Udělejte to, udělejte to.
Nic lepšího by si nepřála.
— Udělala bych to, kdybych byla kuchařka; raději vám ponechám výhradní právo na takovéhle nestydatosti.
Tak Juliana nakreslím znovu, tentokrát se to nepovedlo, to je právě to mrzuté, a vedle něj Amélin klobouk, velmi hubenou paži a tři slzy. Ona zase ty doplňky smazala, a když jí to říkám, odpoví, že to byla její paže, načež se všichni rozesmáli. Ale ač tu dívku nikdo nemá rád a všichni se jí posmívají, neméně mě udivuje a rozzuřuje tolik troufalosti a drzosti.
Že smaže svou hlavu, budiž, ale hlavu někoho jiného a opovážit se sáhnout na plátno jiné žačky! Fuj, ta protivná potvora.