Sobota 2. dubna 1881

Naše první sobota: Bailleulová, Tchoumakoffovi, Gaviniovi, Odette (Randouinová!), Lagnadès-Effendi (z tureckého velvyslanectví).
Bailleulová přivádí paní de la Lande, svou přítelkyni, která uspořádá kostýmový ples a počítá s mým kostýmem opěvovaným „Sportem“. Saint-Amand, který dnes večer jde s námi do Italské opery. Paní de Peyronney (vikomtesa de Létarière) měla přijít s námi, ale je churavá!! „To je jedno,“ říká Saint-Amand, „zdvořilosti je učiněno zadost, přijde vás navštívit a uděláme ‚Zápisník jednoho světáka‘; ostatně když si Agathe něco vezme do hlavy, uvidíte. Chci, abyste na jaře byla nejmódnější dívkou Paříže, nejvíc obdivovanou. Potřebujeme úspěch, opravdový. ‚Sport‘ začal, uvidíte, jak to půjde.“ Mám šaty z arabské gázy s velmi vzdušným tylovým fišu.
Saint-Amand a Gavini mi přicházejí říct, kolik lidí se ptalo, kdo je ta rozkošná a tak dále, a tak dále.
Myslela jsem, že jsem si schovala ten fejeton o koketkách, kde je řeč o baronu de Saint-Agathe; vysvětlil by vám povahu té postavy, je tam velmi mile a věrně vylíčeno, jak jeho zcela... platonický plamen není z těch, které hoří, jak se ani nesnaží zažehnout požár a jak se tělem i duší oddává svému ideálu dne. Jakmile se kdekoli ve společnosti objeví osobnost, s níž lze ve společnosti nadělat trochu hluku, chopí se jí, opěvuje ji, vztyčuje jí všude oltáře, na rtech má jen její chválu. A jakmile je ostatně pověst hotová, modla usazená, obklopená, zaopatřená, obecenstvem přijatá, stáhne se a přejde k jinému kultu. Jenže u mě to bude těžké; nějaká Američanka představená svým vyslancem, to by ještě byla maličkost, anebo herečka, zpěvačka, tanečnice. Jenže já jsem dívka ze společnosti a nemám ani své velvyslanectví, ani žádnou oporu v ruské kolonii, naopak. Ještě minulé pondělí (jistě Appletcheieffovi) se o nás u královny napovídaly hlouposti a jeden z komořích se Gaviniho ptal, co jsme zač, a ten ho musel uklidnit. A já, která jsem o paní Appletcheieffové mlčela jako hrob — kdybych byla něco řekla, výrazně by to oslabilo to, co řekla pak ona! Ale říkala jsem si: budu mlčet a nebe mě za to odmění... možná to udělá později, ale prozatím to rozvázalo jazyk té špinavé Rusce. No prosím.
Saint-Amand tedy bude mít o to víc práce, že probuzená závist bude mít na vybranou, jak mě vyloučit.
Ale mysleme na Edmonda kouzelníka a opakujme po něm: „Všechno zdolám.“
Před čtyřmi dny si Gabriel pohmoždil celý bok o vůz, který do něj zavadil, zatímco platil kočího. Teď leží a neuvidíme se nejméně deset dní.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále francouzsky: cocodettes – posměšná přezdívka elegantních, koketních dam z vysoké společnosti druhého císařství. ↩
Pozn. překl.: Saint-Amand byl vyportrétován (jako „baron de Saint-Agathe“) v satirickém fejetonu o módních pařížských typech, kteří se cele oddávají propagaci společenských celebrit — charakteristika, již Marie shledává trefnou a poněkud cynickou. ↩
Pozn. překl.: V originále z anglického „to blackball“ — odmítnout, vyloučit (původně tajným hlasováním černými kuličkami). ↩
Pozn. překl.: Edmond — pařížský vykladač karet, u něhož byla Marie v září 1877; k jeho předpovědi (zapsané v sešitu 75) se v deníku opakovaně vrací. „Kouzelník“ je její žertovné označení. ↩