Středa 23. března 1881

Máma má fialový samet a brokát ve slézové barvě, Dina ruský kostým, červený plyš vyšívaný zlatem, účes pokrytý diamanty a dlouhý cop na zádech. Moc se to ovšem nepovedlo, a Dina, zaražená naší osamělostí během prvních tří tanců, pak celý večer netančila. Neznáme tam nikoho a sešli se tam samí lidé, kteří se všichni znali a protančili spolu celou zimu, nepočítaje předchozí zimy. Všichni víceméně bonapartisté, poslanci, bývalí senátoři, sesazení velvyslanci.
Saint-Amand, který nás u dveří přivítá nahlas vyřčenými slovy: velmi krásná! mě bere do tance, aby mě předvedl. Protože už skoro netančí, všichni se na nás dívají.
Pan de Montgomery se nechá představit, žádal o to už dávno. Je na ministerstvu zahraničí. Pětatřicet let, jeho sestra si vzala Louise Janviera de la Motte, toho, kterého mi navrhovala Mertensová. Tihle Montgomeryové jsou nemanželské děti lorda já nevím koho, který každému z nich zanechal osm set tisíc franků ve státních rentách.
Přicházejí Gaviniovi, představují mi další pány a já tančím celý večer až do pěti hodin do rána. Kotilón rozdělený napůl večeří je docela pěkný. Jestli tančím, pak proto, aby se neříkalo, že mi schází tanečníci.
Můj kostým má velmi čistý styl z doby Direktoria nebo Konzulátu; ostatně je to spolu s nymfami ve stylu Ludvíka XV. a empírem žánr, který mám nejraději.
Šaty z bílého žoržetu, nahoře nabírané, peplum z téže látky řasené na levém rameni, a vše stažené pod prsy páskem z průsvitného zlatého prýmku, týž prýmek lemuje peplum. Girlanda bengálských růží, růží bez listoví, vychází z levého ramene a ztrácí se v záhybech dole vpravo, další girlanda vychází z levého boku zpod pepla a míří rovněž doprava až ke spodnímu lemu šatů, který trochu nadzvedává, takže odhaluje pravou nohu kousek nad kotníkem. Rukavice až k loktům, saténové střevíce s pásky jako kothurny. Žádný korzet, košilka, kalhotky a docela maličká plochá spodnička ze žoržetového hedvábí — takže mezi rukou tanečníků a mnou byla jen batistová košilka a žoržet; říkám to kvůli tomu, jak to na ně muselo působit, mně je to docela jedno, takovou důležitost tomu přikládám! Jsou to neznámí lidé, ani se jim nedívám do tváře, je zvykem tančit, tak tančím, a to je vše! Jsem učesaná s drobným uzlem velmi vysoko na temeni a kadeřavým chumáčem vpředu, mezi nimi je vidět tvar lebky; průsvitný zlatý kruh kolem hlavy, menší na uzlu, zkrátka přesně jako v té době. Myslím, že jsem hezká a povedená.
Saint-Amand ten účes viděl, když dnes ráno přišel.
Je to pěkný ples (na náměstí Svornosti), mnoho elegantních, módních žen. Zkrátka, to není jako u Tunisových, tohle je společnost.
Závěrečná čtverylka byla zkrátka pravý francouzský kankán. Janvier de la Motte otec měl jako obvykle bláznivý úspěch. To je opravdový bonapartistický ples, a podle toho, co jsem četla a slyšela, je to právě ta uvolněnost compiègneských večerů, ta bezobřadnost a ty přezdívky posledního dvora. Málem bych zapomněla na pana de Tanlay, poznali jsme se a zatančili si valčík na památku Spa.
Pod postelí objevuji hrnec dehtu. To je Rosaliina něžná péče o mé zdraví. Na radu nějaké kartářky!
Moje rodina shledává tento projev oddanosti od služebné obdivuhodným, mámu to dojímá. Vyliju vědro vody na koberec pod postelí, rozbiju okenní tabuli a vzteky spím ve své pracovně.
Je to jako ta otravná písnička o teplém oblečení. Moje rodina si představuje, že má člověk zvláštní zájem nechat se umrznout, a mě to otravuje natolik, že se často nepřikrývám, abych jim dokázala marnost jejich poznámek. Ó, z těch lidí člověk chcípne vzteky.

Poznámky

Pozn. překl.: „sesazení velvyslanci“ (ambassadeurs dégommés) — doslova „odlepení“ velvyslanci, tedy ti, které vláda třetí republiky odvolala nebo degradovala, když dosazence z dob císařství nahrazovala republikány.
Pozn. překl.: „ve státních rentách“ (sur le grand livre) — myšlena Grand Livre de la dette publique, francouzský registr držitelů státních dluhopisů. Osm set tisíc franků v rentách představovalo značné soukromé jmění.
Pozn. překl.: bengálské růže (roses de Bengale) — odrůda drobných, opakovaně kvetoucích růží s minimem listoví; zde použité čistě jako ozdoba bez zeleně, čímž vzniká klasicizující, věncový dojem.
Pozn. překl.: kankán (cancan) na módních bonapartistických plesech byla starodávná podoba čtverylky — temperamentní a poněkud choulostivá — odlišná od divadelní varietní verze. Compiègne odkazuje k císařskému zámku, kde Napoleon III. pořádal své pověstné podzimní zahradní slavnosti, proslulé neformálností a přezdívkami.