Pátek 25. března 1881

Dnes večer do opery s Gaviniovými. Šaty z bílého „zázračného“ krepu, vystřižené do empíru, dlouhé a průsvitné rukávy. Mimořádná linie pasu, účes s lokýnkami padajícími na záda z velmi pevně utaženého uzlu. Tak trochu jako La Vallièrová.
Markýz (Casa Riera), který se po mně pořád ptá, zůstal jako obvykle jen krátce. Pokaždé se po mně ptal u Gaviniových, a protože je slepý, řekla paní Gaviniová, když mě přiváděla: tady je ta rozkošná malá Ruska. Pak je tu ještě Duvernoy, Gaviniho bratranec, mladý jelimánek, taky mladý, Gabriel rovněž mladý, Géry, Basire mladý a okouzlující, pak Sarlande a markýz de Graves, který seděl v lóži vévody z Nemours a hraběnky d'Eu, budoucí císařovny, a Saint-Amand, na kterého jsem málem zapomněla!
Matka Gaviniová říká, že jsem celou dobu flirtovala, a má z toho radost, já ostatně také.
Jenže Gabriel zošklivěl a první dojem byl tak žalostný, že jsem s ním nemohla mluvit; řekla jsem mu to, ostatně spolu se spoustou dalších naivit toho druhu.
Zůstali jsme, myslím, dvě jednání jen tak tlachat. Dávali Fausta, kterého jsem vůbec neposlouchala. Držela jsem si lorňon před očima, aby nebylo příliš vidět, že celou dobu mluvím. Gabriel mi už nic neříká, ale docela se s ním bavím. Mám hlavu plnou Cassagnaca, kterého nikdy nevidím, a pokaždé, když jdu ven, si říkám: co kdybych ho tam potkala a co by si o mně pomyslel a tak. A nikdy ho nepotkám. Královna, kterou jsme včera potkaly v Lese a která mámu velmi vlídně pozdravila, prý uspořádá kostýmový ples a Cassagnac tam jistě bude. Převléknu se jako naposledy, nebo za nymfu ve stylu Ludvíka XV., anebo za Růži — bílé šaty pokryté rozkvetlými růžemi a poupaty. Mé girlandy z plesu u Dalmase byly tak nádherné, růže, které opadávají, že to odlétávalo a vypadalo, jako by to vadlo; několik lidí řeklo Dině, jaká je to škoda, že ty květiny už vadnou.
Pan de Dalmas a jeho syn nás přišli navštívit.
Vracím se z Italské opery.
Pan a paní Gaviniovi, máma, já, Saint-Amand a Gabriel. Saint-Amand je velmi spokojen s dojmem, jaký vyvolávám. „Všichni ji shledávají velmi krásnou.“ Padesát osob se ptalo, kdo jsem. A když to říká matka Adeline, věřím tomu naprosto. Je velmi upřímná, ba až bezohledná, a vůči mně zvlášť nemá co šetřit.
Uvidíte, co udělám se svými dvěma Mariemi, říká Saint-Amand: Marie Van Zandtovou v divadle (zpěvačku) a tuhle Marii ve společnosti. Dejž to Bůh. Není to třeba zastírat, jsem velmi povšimnutá a vzdávám si veškerou spravedlnost. Gabriel přišel dnes odpoledne, protože jsem ho včera pozvala, ať přijde dnes večer. Byla jsem velmi nóbl, celá v černém, a dnes večer mám živůtek z bílého žoržetu, nabíraný do panenského výstřihu, dekoltáž, krátké rukávy, velkou girlandu bílých růží přehozenou jako šerpa a růže splývající skoro až ke kolenům. Týž účes jako včera.
V těchhle obyčejných lóžích se míň povídá, a Pattiová zpívá tak krásně, je úžasná v „Louise“, kterou mám velmi ráda.
Byla jsem si skoro jistá, že Cassagnaca uvidím, možná tam byl, ale na obecenstvo se dívám a vidím málo, ty přízemní lóže jsou tak temné. A pak mě dnes večer nezaměstnává jako dnes odpoledne, Gabriel je velmi milý, ale... ale co?
Zkrátka když ho vidím potřetí, vždycky si přeji, aby co nejdřív odešel. Bože, protože... protože mě k tomu chlapci táhne a dobře vím, že to není to pravé... a že ta náklonnost není, nebo spíš... těžko se to říká, zkrátka je v tom hodně z toho, co... dost. Ale Cassagnac — obdivuji ho snad, sdílím jeho přesvědčení, jeho názory, čtu vůbec ty jeho nesmysly o náboženství a o tom Císařství, které prý je kopií království??
Ne. A přece! Ale co jen na něm miluji??! Ach, to je právě ono.
Jsem nucena přiznat, že člověk může takhle pociťovat cit nesmyslný a nevysvětlitelný, a jsou dny, kdy by člověk... málem jsem řekla obětoval, ne, to nikdy, ale zapomněl na svá přesvědčení i na celý svět kvůli tomu muži, zbavenému tehdy všeho, co jsem pokládala za nezbytné pro vznik vášně.
Všech šest jsme se vraceli v landauru a celou cestu se smáli.
Jsem tak bohatá! Kdybych u Gabriela viděla něco jasného, připisovala bych to svému jmění. Už teď mu připisuji postranní úmysly.
Na naši vilu se našel kupec — čtyři sta tisíc franků v hotovosti: to mi dělá čtyři sta tisíc franků v penězích, kromě pozemků a rent, o nichž jsem mluvila.

Poznámky

Pozn. překl.: empírový styl (à l'Empire) — klasicizující móda prvního císařství Napoleona I. (1804–1814) s vysokým pasem těsně pod ňadry, hlubokým výstřihem, dlouhými rukávy a lehkými látkami s minimální vnitřní konstrukcí.
Pozn. překl.: Louise de La Vallière (1644–1710) — favoritka Ludvíka XIV., proslulá svou plavou krásou a vlídným chováním. Přirovnání naznačuje splývavé lokny a jemně romantický vzhled.
Pozn. překl.: vévoda z Nemours (1814–1896) byl synem krále Ludvíka Filipa a významným orléanistickým pretendentem. Hraběnka d'Eu byla brazilská princezna Isabela, manželka Gastona Orléanského, hraběte d'Eu — ve skutečnosti nikoli budoucí císařovna, ale následnice brazilského trůnu.
Pozn. překl.: Gounodův „Faust“ (1859) byl v této době nejčastěji uváděnou operou pařížské Opery.
Pozn. překl.: Théâtre-Italien (zvaný též Salle Ventadour nebo Théâtre des Italiens) byl pařížským domovem italské opery — zvláště Pattiové sezóny.
Pozn. překl.: Marie Van Zandt (1858–1919) — americká koloraturní sopranistka, která v této době slavila v Paříži velký úspěch a roku 1883 vytvořila v Opéra-Comique roli Lakmé. Saint-Amand zřejmě doufal, že povznese zároveň jevištní i společenskou Marii.