Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Neděle 20. března 1881

Nemůžu nic dělat, a tak prosím Amélii, aby mi udělala tu malou hlavičku uprostřed. Amélie je ostatně velmi milá, obědváme mezi čtyřma očima na témž lepenkovém archu položeném na stoličce, a na něm ubrousek — z toho je hotový stolek. Marie přináší šampaňské a chystaly jsme se udělat živý obraz pro Julianův příchod: mrštit láhev na zem, vrhnout se na koberec a mezi nás kytaru; Tortora, ten zatracený klučina z mého obrazu, měl rozkaz dělat na stole opilce — vtom přijde kněžna s Bojidarem a pak Gavini, ten dělá znalce a kritizuje mého svatého Jana Tortoru; po té návštěvě ho Marie nazve hlupákem! Ale když vás ani lidé ze společnosti neshledávají rozkošnými, co čekat od obecenstva?!
A pak ta moje svatá rodina — to je v podobném případě to nejodpornější! Ó ta rodina, jejich ustaraný, znepokojený výraz! A Bojidar doprovázející nosiče ulicemi, blažený, že ho kolemjdoucí pokládají za autora obrazu. V Paláci průmyslu to bylo velmi zábavné, dav křičel a pronášel poznámky o těch nešťastných plátnech, která přicházela. Bojidar už byl uvnitř, já jsem měla trochu potíž dát se rozpoznat jako autorka, zkrátka pobíhám elegantní a okukovaná těmi drahými kolegy, znovu se setkáváme s věčným Bojidarem a já si můžu prohlédnout pár obrazů. Ten můj se zdá dost malý, ačkoli je metr padesát vysoký a skoro dva metry široký. Před ním stál hlouček mužů, utekla jsem, abych neslyšela jejich poznámky, a navíc mi připadalo, že vědí, že je můj.
Vážně jsem si s Julianem promluvila, vysvětlila jsem mu, jak to cítím. Nechci, aby mě měl za schopnou pošetilé ješitnosti, ne, neříkám to z bravury a nebude mi pukat srdce z toho, že nesplynu s těmi nervózními ženami, ne...
Zkrátka chápe to velmi dobře a já také. Říká, že mě přijmou čestně a že budu mít dokonce úspěch, ale ne ten, o němž jsme snili. Muži zdola se nepřijdou postavit před plátno: Cože, tohle udělala žena? Zkrátka navrhla jsem zinscenovat nehodu, abych si zachránila sebelásku, ale on nechce. Připravoval úspěch a přiznává, že jeho sebeláska není zcela uspokojena, ale že to ujde. A za těchto podmínek vystavuji!!!!
Bohužel ano! Stejně — ta povzbuzení, která mi dává, jsou jen proto, že nevěří v má rozumná předsevzetí; navzdory mým prohlášením mě má za ženu a říká si, že by mě ranil, kdyby mi řekl čistou pravdu. A přece jsem řekla všechno!... Vždyť jsem vážná žačka a nepotřebuji vystavovat, abych dostala lekce; vystavuji z ješitnosti, a je-li to tedy špatné, nestojí to za to...
Konečně! je po všem, jsem od obrazu vysvobozena, ale obavy potrvají až do prvního května včetně — jen ať dostanu dobré číslo! Ó, budu malovat torza a dělat skici! Ach, uvidíte.
Cestou domů jde Bojidar k nám a já jdu nahoru k Brimontové, u níž zůstanu velmi dlouho; bavíme se o všem, je milá a inteligentní.
Podepsala jsem se Andrey, to bude mé jméno. Stejně dobře francouzské jako ruské — André se rusky řekne Andrej a začíná na A, je tedy na začátku katalogu a člověk se rychleji dozví svůj osud.

Pondělí 21. března 1881

Mám svých osm dní prázdnin. Předně řekněme, že Marie, Etiennova žena, dorazila dnes ráno poté, co strávila měsíc v Nice, kde se před ní její nestálý manžel skrýval s Hamsleyovou.
Vycházíme s mámou, ke Gaviniovým, které už, jak víte, nemám ráda; jsou dost hrdí na to, jakým dojmem jsem zapůsobila na Pattiové premiéře, všichni se ptali, kdo je ta mladá dívka. Shledali mě velmi pěknou, hezkou, elegantní. Pozvání v pátek do Opery — ale udělejte se krásnou, lidé se o vás zajímají, je třeba vzbudit senzaci. Pak ke Colucciovým, kteří jsou hodní lidé, ale nudní, a k Juvisyovým.
Zapomínám na Dalmase, který mi dělá střevíce, a na Douceta, který mi šije kostým na středu — ples u pana de Dalmase, kostýmovaný, parádní, maškarní. Velmi elegantní a velmi nóbl; Gaviniovi mi kladli na srdce, abych byla velmi krásná (to oni dostali pozvání), jdou tam.
Saint-Amand přišel v sobotu, včera i dnes, aniž by nás zastihl. Svěřil své obavy Rosalii: odpočinula si trochu, ať jde hlavně brzy spát, ať je odpočatá, ve středu velmi hezká. A ať myslí na nóbl kostým, ať je zkrátka krásná.
Doucet mi šije kostým ve stylu Direktoria nebo Konzulátu z bílého žoržetu, s peplem staženým pod prsy, střevíce s pásky jako kothurny, girlandy — zkrátka, vyprávím vám to.

Úterý 22. března 1881

Poznámky

Pozn. překl.: Marie, služebná v domácnosti — nikoli Marie Bashkirtseffová. ↩
Pozn. překl.: Palác průmyslu (Palais de l'Industrie) na Champs-Élysées byl místem, kde se až do roku 1900 konal každoroční Salon. ↩
Pozn. překl.: Katalog Salonu byl řazen abecedně, takže umělci, jejichž jméno začínalo na A, se brzy dozvěděli, zda byli přijati, a rychle našli svá katalogová čísla. ↩