Sobota 26. února 1881

Bailleulová a kněžna na večeři; načež šest žen rozpráví v modrém salonu.
Já zuřím nad novinami, které píší o slavnostech pořádaných na všech stranách.
Ach, ta moje rodina!! Když Bailleulová mluvila o Multedovi (je důvěrně spřátelená s jeho tchyní), o jehož ženě se mluví, protože je velmi hezká, mohla by si moje rodina myslet, že lituji, že jsem si nevzala toho pána jak se patří, bonapartistu, Korsičana či Francouze, papežského hraběte (jeho otec je markýzem od španělského krále) a chudého jako Job. A tak jim dnes večer nebudu nic vyprávět, připsaly by mou špatnou náladu tomu, co bych řekla. To je vystihuje a nemám co dodat.
Ale kdyby bylo něco dobrého, máma by mi to už řekla. Není nic a já jsem bláznice, že pořád doufám v nějakou změnu. Jenom z jednoho bych mohla křičet, až bych umřela: že ti lidé jsou klidní a zdá se, že věří, že tahle existence je přirozená, že mi nejsou nic dlužní!! Ale dělají si starosti o mé zdraví a dnes večer mi zase navrhli, abych jela do Španělska. Zkrátka!!... nedalo by se nic říct, je to pořád totéž!!... Jen trochu uleví, když si to člověk napíše, a dohání to k pláči.

Poznámky

Pozn. překl.: papežský hrabě (comte du pape) — šlechtický titul udělený papežem, odlišný od dědičných francouzských titulů. Multedo je zde líčen jako společensky přijatelný, ale finančně zruinovaný — právě takový sňatek, jaký mohla Mariina rodina prosazovat.