Čtvrtek 17. února 1881

Šla jsem navštívit Rositu, která se vrátila ze Španělska a byla u mě několikrát. Přirozeně se mluví o večírcích a plesech, které začínají... Velice mě ponižuje, že nikam nechodím, a schovávám se za svůj obraz. Je to smutné a ponižující, ta hloupá touha po společenských radostech mého věku. Hudba z Paula a Virginie mě dohání k pláči... Massé to básnické dílo nádherně pochopil, a třebaže jsem nikdy nezažila nic podobného tomu jedinečnému románu, dovede mě vždycky dojmout... a zvlášť jako dnes večer, kdy si říkám, že mé mládí je promarněné a že jsem mrtvá.
Právě jsem se oblékla jako na večírek a procházela se před zrcadly, jasně osvětlenými. Nic jsem neztratila a jsem ve velmi dobré formě! Možná jsem přibrala z toho oslího mléka a jiných věcí, které mě nutí pít. Už si jako v šestnácti v Nice netroufám nadšeně vzdychat nad svým tělem, už nemám tu naivitu, která mě k tomu zcela přirozeně vedla, a má umělecká studia mi dala příležitost vidět dost aktů, takže myslím, že dovedu dobře posoudit. Svůj názor na sebe jsem nezměnila. Barevně oslnivá, krk příliš krátký, boky a... zbytek velmi silné; nohy a ruce malé, ale nepravidelné, byť inteligentní. To jsou ty výtky.

Poznámky

Pozn. překl.: „Paul a Virginie“ — opera Victora Massého z roku 1876 podle stejnojmenného románu Bernardina de Saint-Pierre.
Pozn. překl.: oslí mléko (laits d'ânesse) — módní léčebný prostředek v Paříži 19. století, doporučovaný při zažívacích potížích a celkové sešlosti. Prodávalo se ve specializovaných podnicích a předepisovali ho lékaři.