Pondělí 14. února 1881

Dnes ráno dostal Julian dopis, jehož koncept je zde, [chybí] doprovázený starým, uvadlým červeným tulipánem. Protože jsme se spolu často smáli Louise Michelové, dělá to velký dojem.
Hlavu Brisbane (Alice) jsem namalovala za dvě hodiny a Julian mi říká, ať ji nechám být. A jindy se člověk osm dní piplá s nějakou mizérií... Část zástěry a živůtek jsou také namalovány.
Přichází perspektor a pětadvacet minut mi káže o nutnosti podřídit se jeho neomylným pravidlům. A co tedy Tony?... a co já? Tenhle člověk se nemůže mýlit, protože jde o pevně daná pravidla — ale Tony, ale já?
Nevím; nepouštějme se do hloubky, abychom se neunavili ve chvíli, kdy potřebujeme hodně svobody ducha, abychom v klidu vytvořili mistrovské dílo. Ale rozhoduji se pro matematika.

Poznámky

Pozn. překl.: Louise Michelová (1830–1905), francouzská anarchistka, učitelka a básnířka, jedna z předních postav Pařížské komuny; ironicky přezdívaná „rudá panna“ (la vierge rouge). ↩
Pozn. překl.: Mariin novotvar: perspecteur [sic]; viz poznámku k odstavci 91.112. ↩