Neděle 13. února 1881

Tady je dopis od mámy, velmi něžný, [chybí]
Dnes ráno dostal Julian dopis, jehož koncept je zde, [chybí] doprovázený jedním uvadlým červeným tulipánem. Protože jsme se spolu často smáli Louise Michelové, dělá to velký dojem.
Brisbaneinu hlavu (Alici) namaluji za dvě hodiny a Julian mi říká, ať ji nechám být. A jindy se člověk osm dní piplá s nějakou mizérií... Část zástěry a živůtek jsou také namalovány.
Přichází perspektor [sic] a pětadvacet minut mi káže o nutnosti podřídit se jeho neomylným pravidlům. A co tedy Tony?... a co já? Tenhle člověk se nemůže mýlit, protože jde o pevně daná pravidla — ale Tony, ale já?
Nevím; nepouštějme se do hloubky, abychom se neunavili ve chvíli, kdy potřebujeme hodně svobody ducha, abychom v klidu vytvořili mistrovské dílo. Ale rozhoduji se pro matematika.
Třicet dva dní do výstavy.
Ta bláznivá kněžna se vrátila z Nice a je u nás se svými dvěma dětmi, přišla i včera s Bojidarem; odcházejí časně a Alexis zůstává tak dlouho, až ho vystrnadíme za dveře... s ohledem na ateliér.
Mám ho ráda, protože mě shledává „úžasnou“ a tak „tvarovanou“ [sic] — opravdu příliš tvarovanou, Pánbůh mi toho dal příliš, a tak jsem jedinečná. Zkrátka shledává mě i hezkou, vím to oklikami a pak z jeho řeči.
To dodává našim rozhovorům pikantnost.

Poznámky

Pozn. překl.: Louise Michelová (1830–1905), francouzská anarchistka, učitelka a básnířka, jedna z předních postav Pařížské komuny; ironicky přezdívaná „rudá panna“ (la vierge rouge).
Pozn. překl.: Salon roku 1881 se otevíral v květnu; Marie odpočítává oněch 32 dní zbývajících k odevzdání svého obrazu.
Pozn. překl.: „tvarovaná“ (galbeuse) — Mariino vymyšlené nebo zaslechnuté slovo od „galbe“ (křivka, obrys); míní se jím obdivně ladná postava. Marie ho užívá s ironickou pýchou.