Čtvrtek 10. února 1881 — Sešit 091

CZEN UK FR

— Jste úmyslnou či neúmyslnou příčinou všech mých trápení, neboť je to vaše vina, že jsem prožila a stále trávím své mládí zavřená, aniž bych viděla kohokoli jiného než nějaké Mouzayové či staré Gaviniovy a podobné existence.
A tedy, jste-li příčinou mé mravní smrti, měla byste mi alespoň ušetřit tu otravnou písničku o mé tělesné smrti.
Bohužel se mám velmi dobře a jistě se ještě dlouho budu vláčet mezi starými pannami z ateliéru, tetou a slečnou Oelsnitzovou.
Místo abyste na zprávu o mé domnělé nemoci odpovídala bláznivými grimasami, měla byste myslet na vážné věci, a hlavně myslet na to, že mám na téhle zemi dost mrzutostí i bez toho, aby k nim ještě někdo přidával řeči o tom, že umírám, a další pitomosti, které mě přivádějí k zuřivosti. Vy tedy stůj co stůj chcete, aby si někdo něco vymyslel? Možná to už zařídili nějací zvěrolékařští učedníci jako ten divoch Trebinsky. Dřív byla záminkou k dramatům Georges, teď jsem to já.
Au lieu de répondre par de folles grimaces le bruit de ma maladie imaginaire vous devriez penser aux choses sérieuses, penser surtout que j’ai assez d’embêtements sur la terre sans qu’on y ajoute encore celui de me dire mourante et autres stupidités qui m’enragent. Vous voulez donc absolument qu’on invente quelque chose ? C’est peut-être déjà fait par des apprentis-vétérinaires comme le sauvage Trebinsky. Avant, le prétexte à drames était Georges, à présent c’est moi.
Místo abyste mi vykládala o své lásce, vzpomeňte si, že jste mě mravně zavraždila vy a váš Georges. Mám těch tragédií dost.
Opakuji vám, že se mám dobře a že mě to mrzí. Ale když neumírám na nemoc, najdu si jistě něco jiného, až definitivně ztratím naději, že se dostanu z toho hrozného a ohavného života, který mi připravujete.
Marie.