Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Středa 9. února 1881

Paní de Brimont.
Tady je Popaulův článek, který shrnuje událost dne, aféru Dugué, a který krom toho podává vysvětlení k politice jistého pana Popaula. Po rozhovoru s Julianem jsem byla velmi rozjitřená, teď jsem hodně zchladla a už ani nepospíchám znovu si pročítat své dojmy, abych se ve všem vyznala...
Ostatně mě obraz docela pohltil. Protrávím své mládí prací — a proč??

Čtvrtek 10. února 1881

Tady je dopis od Nadine a jeden od mámy [chybí], které moji vydavatelé budou tak laskaví a přeloží. A tady je má odpověď mámě:
— Jsi chtěnou či nechtěnou příčinou všech mých trápení, neboť je to tvá vina, že jsem prožila a stále trávím své mládí zavřená, aniž bych viděla kohokoli jiného než nějaké Mouzayové či staré Gaviniové a podobné existence.
A tedy, jsi-li příčinou mé mravní smrti, měla bys mi alespoň neomílat tu otravnou písničku o mé tělesné smrti.
Bohužel se mám docela dobře a nepochybně se ještě dlouho budu vláčet mezi starými pannami z ateliéru, tetou a slečnou Oelsnitzovou.
Místo abys na pověsti o mé domnělé nemoci odpovídala bláznivým pošklebováním, měla bys myslet na vážné věci, a hlavně myslet na to, že mám na téhle zemi dost mrzutostí i bez toho, aby k nim ještě někdo přidával, že prý umírám, a další pitomosti, které mě přivádějí k zuřivosti. Ty tedy stůj co stůj chceš, aby si někdo něco vymyslel? Možná to už zařídili nějací zvěrolékařští učedníci jako ten divoch Trebinsky. Dřív byla záminkou k dramatům Georges, teď jsem to já.
Místo abys mi vykládala o své lásce, vzpomeň si, že jsi mě mravně zavraždila ty a tvůj Georges. Mám těch tragédií dost.
Opakuji ti, že se mám dobře a že mě to mrzí. Ale když neumírám na nemoc, najdu si jistě něco jiného, až definitivně ztratím naději, že se dostanu z toho hrozného a ohavného života, který mi připravujete.
Marie.
Není na co být hrdá. Tento dopis, odpověď na mámin, je velmi tvrdý, ale vyjadřuje přesně ty pocity, které ve mně všichni tihle lidé a všechny tyhle události vyvolávají.

Poznámky

Pozn. překl.: „Popaul“ — Mariina posměšná přezdívka pro Paula de Cassagnac (z „Paul“; zdvojené „Popaul“ bývalo běžné komické jméno). Cassagnac byl šéfredaktorem bonapartistických listů Le Pays a později L'Autorité. „Aféra Dugué“ nebyla přesně identifikována. ↩