❦

Neděle 6. února 1881

# Dimanche 6 février 1881

Pondělí 7. února 1881

# Lundi 7 février 1881

Včera u nás de Daillens večeřela, Mouzayová si pro ni přišla v jednu hodinu a udělala scénu, protože jí prý pravidelně neoplácíme návštěvy. Stará bláznivka.

Hier, de Daillens a dîné avec nous, la Mouzay est venue la prendre à une heure et faire une scène parce que nous ne lui rendons pas régulièrement ses visites. Vieille folle.

Můj obraz, na okamžik svedený z cesty kvůli postavě, která mi nešla, je zase na dobré cestě a já jsem lehká jako pírko. V jednu hodinu se mnou Villevieille a Brisbane, mí hlavní modelové a nekonečně ochotní, jdou na výstavu Mirlitonů.¹ Nevím, jestli jsem se předtím dívala špatně, nebo se mi otevřely oči, nebo že Carolus pokročil, ale jeho podobizna mě oslnila: ta žena s holčičkou v červeném. Já, která jsem Carola neměla ráda — jeho červené dítě z posledního Salonu a jeho modrá žena se mi protivily. Ale ty dvě dnešní podobizny jsou nejkrásnější, jaké lze spatřit. A přece mám raději tu ženu než dítě, samotnou ženu, která je stará a nalíčená. Je to oslnění.

Mon tableau un instant dévoyé à cause d'une figure qui ne s'arrangeait pas, remarche, je suis légère comme une plume. A une heure Villevieille et Brisbane, mes principaux modèles et complaisants à l'infini, viennent avec moi aux Mirlitons. Je ne sais si j'ai mal regardé ou que mes yeux se sont ouverts, ou que Carolus est en progrès, mais je suis éblouie de son portrait: la femme avec la petite fille en rouge; Moi qui n'aimais pas Carolus, son enfant rouge du dernier Salon et sa femme bleue m'ont dégoûtée. Mais les deux portraits d'aujourd'hui sont les plus beaux qu'on puisse voir. Mais je préfère encore la femme à l'enfant, la femme seule qui est vieille et fardée. C'est un éblouissement.

Ta žena není krásná, ale je to krásná žena, milá, mateřská, v šatech švestkové barvy ve stylu Ludvíka XIII., s odhaleným a zářícím poprsím; světlo pokračuje plavou hlavičkou dítěte a ztrácí se v pravé ruce ženy, jež spočívá na rameni dítěte. Levá ruka drží vějíř a nedbale klesá, perly ve vlasech i na pažích; ruce jsou málo propracované a směrem ke spodku podobizny je to velmi volně malované, aby vynikly tváře a poprsí — je to nádherná plocha světla na mechově zeleném pozadí. A to provedení! Ta šíře! A jak živé to působí!

La femme n'est pas belle, mais belle femme sympathique, maternelle, en robe prune Louis XIII, le poitrail découvert et lumineux, la lumière se continue par la tête blonde de l'enfant et se perd dans la main droite de la femme qui est sur l'épaule de l'enfant. La main gauche tient un éventail et tombe négligemment, des perles dans les cheveux et aux bras; les mains sont peu faites et vers le bas du portrait c'est très lâché pour faire valoir les figures et la poitrine, c'est une plaque de lumière superbe, sur un fond vert mousse. Et c'est traité ! C'est large ! Et ça un aspect de nature !

Mám tohle raději než ty zakouřené a mrtvé mašiny¹ v muzeích. Můj oblíbenec Bastien-Lepage vystavuje tvář waleského prince v kostýmu Jindřicha VII., s Temží a anglickým loďstvem v pozadí; to pozadí svým tónem připomíná pozadí Mony Lisy.²

J'aime mieux ça que les machines enfumées et mortes des musées. Mon favori Bastien-Lepage expose la face du prince de Galles en costume Henri VII, avec la Tamise et la flotte anglaise pour fond, le fond rappelle celui de la Joconde comme ton.

Tupá hlava; vypadá to přesně jako Holbein, člověk by se spletl... nezbožňuji to. Proč napodobovat?

Une tête d'abruti; ça a tout à fait l'air d'un Holbein, on s'y tromperait... je n'adore pas ça. Pourquoi imiter ?

Jako by to byla kopie — ale není to kopie, zkrátka jako napodobenina je to nesmírně zdařilé. Nelíbí se mi to.

Si c'est une copie, mais c'est pas une copie enfin c'est extrêmement réussi comme imitation. Je n'aime pas ça.

Ó, kdybych tak uměla malovat jako Carolus Duran!

Oh ! si je pouvais peindre comme Carolus Duran I

[Začerněná slova: Je to poprvé,] co v malířství nacházím něco, co stojí za to si přát, něco, co bych chtěla pro sebe. Když se na to člověk podívá, všechno ostatní vypadá ubohé, suché a špinavé.

[Mots noircis: Voici la première fois] que je trouve quelque chose de digne d'étre désiré, quelque chose que je voudrais pour moi, en peinture. Après avoir regardé ça, tout paraît mesquin, sec et sale.

Terakota od Saint-Marceaux¹ — ten nikdy nesejde z cesty jako Bastien a jeho díla jdou vždy přímo k srdci.

Une terre cuite de Saint Marceaux, celui-là ne sera jamais dévoyé comme Bastien, et ses œuvres vont toujours au cœur.

Úterý 8. února 1881

# Mardi 8 février 1881

Poznámky

Pozn. překl.: Les Mirlitons — pařížská galerie a výstavní prostor, kterou v počátku 80. let 19. století hojně navštěvovali umělci a sběratelé; odlišná od oficiálního Salonu. ↩

Pozn. překl.: „mašiny“ (machines) — dobový umělecký slang pro velká, složitě komponovaná historická plátna. ↩

Pozn. překl.: Bastien-Lepage vystavil na Salonu roku 1881 svou podobiznu waleského prince (pozdějšího Eduarda VII.). Mariin postřeh, že tónované pozadí připomíná Monu Lisu, svědčí o jejím bystrém oku pro kompoziční souvislosti. ↩

Pozn. překl.: René de Saint-Marceaux (1845–1915) — francouzský sochař proslulý lyrickými figurálními díly z mramoru a terakoty. Marie staví jeho vyrovnanou úroveň do protikladu k tomu, co u Bastiena-Lepage vnímá jako stylový posun k napodobování Holbeina. ↩

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam