Sobota 5. února 1881

Po práci až do pěti hodin jdeme k Juvisyovým. Šaty z hedvábného mušelínu, velmi splývavé, bohatě řasené; krátké. Růže na pravém rameni, stonky procházejí pod opaskem a setkávají se s dalšími růžemi, jež padají v kaskádách až ke spodnímu lemu; celá přední strana je tak skoro samý květ.
Mám dobrou náladu, Tony byl velmi milý... „Východisko je dobré, jde to dobře, vy se z toho dostanete; jen odvahu. Je to velmi dobré. Pokračujte, neztrácejte čas.“ To bylo to nejlepší, co mi řekl. Mělo by mě to nadchnout, že? Inu, už mi to nepřipadá tak snadné; totiž je toho právě tolik, aby mě to přimělo pracovat s odvahou.
U Juvisyových: teta, já, Emile de Girardin, Albéric Second, hrabě Cetner, baronka de Beyens (belgická ministrová), pan a paní Appletcheieffovi a další. Celkem je nás sedmnáct. Appletcheieffovi jsou taková nicejská sorta, moji je potkali u konzula, u Howardových a tak. On je velmi laskavý a přivádí mi svou ženu, abychom se seznámily. Jeden italský zpěvák zpíval docela slušně. A já flirtovala s Emilem. Večeříme vedle. Nevím, jak to, ale slyším dobře a hovořím docela bez potíží. Dnes večer ne příliš hezká, ale jinak dost spokojená.
Jsou dny, kdy člověk jako u Brimontové nedá dvě slova dohromady, a jiné... a pak jsou všichni velmi laskaví, vypadalo to, jako by mě „konečně měli“ — já, která vždycky na poslední chvíli chybím, jsem přišla, a navíc přesně! Zkrátka si nezasloužím, aby si tolik zakládali na tom, že mě mají.
Lidé říkají, že je to už třicet nebo čtyřicet let, co je Girardin... neškodný, jiní tvrdí, že ta malá Juvisyová, které je skoro dvacet, je jeho dcera. Směšné je, že se mu nápadně podobá — on tak ošklivý, ona malý Watteau.
Je ke mně laskavý, nevím, co o tom říct... Vypadá to, jako by vám ho představovali slovy: „Dámy a pánové, tady je Emile de Girardin, stár bůhvíkolik let, chodí, povídá a ještě flirtuje jako normální člověk! Pojďte se podívat na ten úkaz — promluvíte-li na něj, odpoví, jako by byl ještě cítící bytostí!“
Sama žasnu, že jsem tak dobře hovořila — já, která mám tolik rozkošných věcí na jazyku, když nikdo není nablízku, a nenajdu nic, když je to třeba; mám o sobě vysoké mínění a když se chovám náležitě, nemohu se ubránit překvapení a uspokojení. Ubohý Emile zůstává až do půl dvanácté a čím je pozdější hodina, tím víc klímá.

Poznámky

Pozn. překl.: Émile de Girardin (1802–1881) — zakladatel moderního francouzského masového tisku listem La Presse (1836); zemřel 27. dubna 1881. ↩
Pozn. překl.: Tak v textu: „ministresse“ [sic] – žertovný ženský tvar slova „ministre“, tj. choť belgického vyslance. ↩
Pozn. překl.: Tak v textu: „flirté“ – Marie tu užívá anglické sloveso „flirt“ s francouzským časováním. ↩
Pozn. překl.: „neškodný“ (inoffensif) — zde eufemismus pro impotenci. ↩