Sobota 5. února 1881

Když jsme pracovaly do pěti hodin, jdeme k Juvisyovým. Šaty z hedvábného mušelínu, velmi splývavé, bohatě řasené; krátké. [Začerněná slova: Růže na] pravém rameni, stonky procházejí pod opaskem a setkávají se s dalšími růžemi, jež padají v kaskádách až ke spodnímu lemu; celá přední strana je tak skoro samý květ.
Jsem v náladě, Tony byl velmi milý... Východisko je dobré, jde to dobře, vy se z toho dostanete; jen odvahu. Je to velmi dobré. Pokračujte, neztrácejte čas. To bylo [Začerněná slova: to nejlepší, co mi] řekl. Mělo by mě to nadchnout, že? Inu, už mi to nepřipadá tak snadné; totiž je toho právě tolik, aby mě to přimělo pracovat s odvahou.
U Juvisyových: teta, já, Emile de Girardin, Albéric Second, hrabě Cetner, baronka de Beyens (belgická ministrová [sic]), pan a paní Appletcheieffovi a další. Celkem je nás sedmnáct. Appletcheieffovi jsou taková nicejská sebranka, moji je potkali u konzula, u Howardových a tak. On je velmi laskavý a přivádí mi svou ženu, abychom se seznámily. Jeden italský [Začerněné slovo: zpěvák] zpíval docela slušně. A já flirtovala s Emilem. Večeříme vedle. Nevím, jak to, ale slyším dobře a hovořím docela bez potíží. Dnes večer ne moc hezká, ale jinak dost spokojená.
Jsou dny, kdy člověk jako u Brimontové nedá dvě slova dohromady, a jiné... a pak jsou všichni velmi laskaví, vypadalo to, jako by mě „konečně měli“ — já, která vždycky na poslední chvíli chybím, jsem přišla, a navíc přesně! Zkrátka si nezasloužím, aby si tolik zakládali na tom, že mě mají.
[Začerněná slova: Lidé říkají, že] je to už třicet nebo čtyřicet let, co je Girardin... neškodný, jiní tvrdí, že ta malá Juvisyová, které je skoro dvacet, je jeho dcera. Co je na tom směšné, je, že se mu nápadně podobá — on tak ošklivý, ona malý Watteau.
Je ke mně laskavý, nevím, co o tom říct... Vypadá to, jako by vám ho představovali slovy: Dámy a pánové, tady je Emile de Girardin, stár bůhvíkolik let, chodí, povídá a ještě flirtuje jako normální člověk! Pojďte se podívat na ten úkaz — promluvíte-li na něj, odpoví, jako by byl ještě cítící bytostí!
Sama žasnu, že jsem se dobře bavila — já, která mám tolik rozkošných věcí na jazyku, když nikdo není nablízku, a nenajdu nic, když je to třeba; mám o sobě vysoké mínění a když se chovám náležitě, nemůžu se ubránit překvapení a uspokojení. Ubohý Emile zůstává až do půl dvanácté a čím víc se hodina vleče, tím víc klímá.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky převzaté sloveso „flirté“ — Marie tu užívá anglické „flirt“ s francouzským časováním.
Pozn. překl.: Émile de Girardin (1802–1881) — zakladatel moderního francouzského masového tisku, tvůrce listu La Presse (1836). Roku 1881 mu bylo téměř osmdesát a stále patřil k významným postavám pařížské společnosti; téhož roku v dubnu zemřel. Mariino satirické vylíčení Girardina coby fosilního exempláře je pro ni příznačné.
Pozn. překl.: „neškodný“ (inoffensif) — eufemismus pro pohlavní impotenci; v daném kontextu nese to slovo trpce dvojaký význam.