Sobota 5. února 1881

Po práci až do pěti hodin jdeme k Juvisyovým. Šaty z hedvábného mušelínu, velmi splývavé, bohatě řasené; krátké. [Začerněná slova: Růže na] pravém rameni, stonky procházejí pod opaskem a setkávají se s dalšími růžemi, jež padají v kaskádách až ke spodnímu lemu; celá přední strana je tak skoro samý květ.
Mám dobrou náladu, Tony byl velmi milý... Východisko je dobré, jde to dobře, vy se z toho dostanete; jen odvahu. Je to velmi dobré. Pokračujte, neztrácejte čas. To bylo [Začerněná slova: to nejlepší, co mi] řekl. Mělo by mě to nadchnout, že? Inu, už mi to nepřipadá tak snadné; totiž je toho právě tolik, aby mě to přimělo pracovat s odvahou.
U Juvisyových: teta, já, Emile de Girardin, Albéric Second, hrabě Cetner, baronka de Beyens (belgická ministrová [sic]), pan a paní Appletcheieffovi a další. Celkem je nás sedmnáct. Appletcheieffovi jsou taková nicejská sorta, moji je potkali u konzula, u Howardových a tak. On je velmi laskavý a přivádí mi svou ženu, abychom se seznámily. Jeden italský [Začerněné slovo: zpěvák] zpíval docela slušně. A já flirtovala s Emilem. Večeříme vedle. Nevím, jak to, ale slyším dobře a hovořím docela bez potíží. Dnes večer ne moc hezká, ale jinak dost spokojená.
Jsou dny, kdy člověk jako u Brimontové nedá dvě slova dohromady, a jiné... a pak jsou všichni velmi laskaví, vypadalo to, jako by mě „konečně měli“ — já, která vždycky na poslední chvíli chybím, jsem přišla, a navíc přesně! Zkrátka si nezasloužím, aby si tolik zakládali na tom, že mě mají.
[Začerněná slova: Lidé říkají, že] je to už třicet nebo čtyřicet let, co je Girardin... neškodný, jiní tvrdí, že ta malá Juvisyová, které je skoro dvacet, je jeho dcera. Směšné je, že se mu nápadně podobá — on tak ošklivý, ona malý Watteau.
Je ke mně laskavý, nevím, co o tom říct... Vypadá to, jako by vám ho představovali slovy: Dámy a pánové, tady je Emile de Girardin, stár bůhvíkolik let, chodí, povídá a ještě flirtuje jako normální člověk! Pojďte se podívat na ten úkaz — promluvíte-li na něj, odpoví, jako by byl ještě cítící bytostí!
Sama žasnu, že jsem tak dobře hovořila — já, která mám tolik rozkošných věcí na jazyku, když nikdo není nablízku, a nenajdu nic, když je to třeba; mám o sobě vysoké mínění a když se chovám náležitě, nemůžu se ubránit překvapení a uspokojení. Ubohý Emile zůstává až do půl dvanácté a čím je pozdější hodina, tím víc klímá.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky převzaté sloveso „flirté“ — Marie tu užívá anglické „flirt“ s francouzským časováním.
Pozn. překl.: Émile de Girardin (1802–1881) — zakladatel moderního francouzského masového tisku, tvůrce listu La Presse (1836). Roku 1881 mu bylo téměř osmdesát a stále patřil k významným postavám pařížské společnosti; téhož roku v dubnu zemřel. Mariino satirické vylíčení Girardina coby fosilního exempláře je pro ni příznačné.
Pozn. překl.: „neškodný“ (inoffensif) — eufemismus pro pohlavní impotenci; v daném kontextu nese to slovo trpce dvojaký význam.