❦
Pondělí 31. ledna 1881
Jsme pozvány na večeři k Juvisyovým s E. de Girardinem.Lundi 31 janvier 1881
Stará Gaviniová, pak Saint-Amand, pak Alexis; právě jsem se vrátila. Ale s Alexisem, který nemluví nahlas, jsem velmi v rozpacích.
La mère Gavini, puis Saint Amand puis Alexis; je venais justement de rentrer. Mais avec Alexis qui ne parle pas fort je suis très gênée.
Ach, jen tohle mi ještě v životě scházelo!
Ah ! il ne me manquait plus qu’une pareille chose dans la vie !
Julian a Tony, zvláště Julian, protože ho viděl častěji, jsou s obrazem spokojeni a řekli mi to, a Julian mi to řekl několikrát a sama jsem z toho měla radost a byla jsem velmi nadšená. Teď ale nadšení opadlo, nejsem už se svou kompozicí spokojena a marně si opakuji, že Tony ji viděl dvakrát a řekl mi, že je velmi dobře uspořádaná, zábavná a že se nemá nic měnit. Julian mi říká, abych nic neměnila. Už nemám důvěru. Julian mi také říká, abych nic neměnila. Zkrátka všichni to považují za dobré, zvlášť skupinu v druhém plánu za velmi hezkou, ale já spokojená nejsem. Vidím to jinak, na změny už nelze pomýšlet, je příliš pozdě... ostatně...
Julian et Tony, Julian surtout puisqu’il l’a vu plus souvent sont contents du tableau et me l’ont dit, et Julian me l’a dit plusieurs fois et j’en étais contente moi-même et très montée. A présent ça tombe, je ne suis plus satisfaite de ma composition et j’ai beau me répéter que Tony l’a vu deux fois et m’a dit que c’est très bien arrangé, amusant et qu’il ne faut rien changer. Julian me dit de ne rien changé. Je n’ai plus confiance. Julian aussi me dit de ne rien changer. Enfin tout le monde trouve cela bien, un groupe du second plan surtout très joli mais je ne suis pas contente. Je vois ça autrement, il ne faut plus songer à des modifications, il est trop tard... du reste...
Je přece jen zvláštní, že mi na tom obraze tolik věcí vadí a Julianovi ani Tonymu nevadí... To proto, že si myslí, že lépe to udělat nedovedu, a nechtějí mě nechat zabřednout do hledání komplikací tam, kde žádné nejsou...
C’est tout de même curieux que tant de choses me choquent dans ce tableau et ne choquent ni Julian ni Tony... C’est qu’ils pensent que je ne puis pas faire mieux et ne veulent pas me laisser enfoncer en cherchant midi à quatorze heures...