❦
Pondělí 10. ledna 1881
Přicházím a příčka není zbořena! Jakési nedorozumění s dělníky.Lundi 10 janvier 1881
Takže dalších osm dní ztracených! Ani nevyčítám, cítím, že bych se rozplakala. Rozčiluje mě, že machinace Amélie a spol. budou korunovány úspěchem, ať je to sebehloupější, stejně to člověka mrzí; jinak by mi to bylo úplně fuk.
Encore huit jours de perdus alors ! Je ne fais même pas de reproches, je sens que je pleurerais. Ce qui m’énerve c’est que les machinations d’Amélie et C° seront couronnées de succès, on a beau être bête mais c’est vexant tout de même; autrement je m’en battrais l’œil.
Jsem rozhořčená a všichni se mnou, a to je rozkoš. Ty, které zprvu přitahoval vlídný vzhled hrdinky Amélie, se znechutily její faleší a přicházejí ke mně. V deset hodin beru drožku a jedu dělat skici ostrůvků, rozhodnuta pustit ten oficiální obraz, rozkašlu se z toho, přichází malá Američanka Alice — Récamier, vyprávíme si o mých trápeních, načež pobouřené výrazy proti mým pronásledovatelům, projevy soucitu, z nichž nakonec vyroním pár slz. Julian, který není zlý a který dobře ví, že mám pravdu, se celý den potuluje po ateliéru a nakonec mi přijde říct, že truhlář nabízí, že příčku zbourá od čtyř do sedmi večer. Jdu se se všemi domluvit, s výrazem ještě ztrápeným a důstojným, a všechno se urovná. Ty dámy shledávají, že Julian učinil obrovský ústupek, když dovolil bourat přes týden a nechal žačky odejít dříve.
Je suis indignée et tout le monde avec moi, ça c’est une jouissance. Celles qui étaient d’abord attirées par l’air avenant de l’héroïne Amélie, se sont dégoûtées de sa fausseté et viennent à moi. A dix heures je prends un fiacre et vais faire des croquis de refuges, décidée à lâcher le tableau officiel, cela me fait tousser, la petite américaine Alice - Récamier arrive, on se raconte mes ennuis, là-dessus des airs indignés contre mes persécuteurs, des expressions de sympathie qui me font finalement verser quelques pleurs. Julian qui n’est pas méchant et qui sait bien que j’ai raison tourne toute la journée dans l’atelier et finalement vient me dire que le menuisier vient offrir de démolir de quatre à sept heures du soir. Je vais m’entendre avec tout cela d’un air encore tourmenté et digne et tout s’arrange. Ces dames trouvent que Julian a fait une concession énorme en laissant démolir dans la semaine et en faisant partir les élèves de meilleure heure.
„Proneste k těm dámám proslov,“ říká mi, „zjistěte, jestli svolí, že budou rušeny.“
— Faites un speech à ces dames, me dit-il, voyez si elles consentent à être dérangées.
Odpověděla jsem směle, že by to ty dámy udělaly s radostí. Což byla pravda, a ve čtyři hodiny dělníci přišli. Zvláštní jsou ty změny nálady Amélie, jakmile se mi daří, je smutná, a když jsem otrávená, nedokáže skrýt radost. To je ale odporná povaha!
J’ai répondu hardiment que ces dames feraient cela avec bonheur. Ce qui fut vrai et à quatre heures les ouvriers arrivaient. Ce qui est curieux c’est les changements d’humeur d’Amélie sitôt que cela va bien pour moi elle est triste et si je suis embêtée, elle ne peut cacher sa joie. Sale nature, va !
Výsledek: na hřebenu jsem našla dva silné bílé vlasy.
En résumé je me suis trouvée deux gros cheveux blancs sur le peigne.
A pak jsem už dnes ráno udělala skicu: květinový trh u Madeleine. Má hezká Pařížanka s malým chlapcem kupuje od staré prodavačky, která se vynořuje ze svého krámku plného květin. Stačí dělat, jak člověk vidí, je to velmi přirozené, velmi pařížské, velmi zábavné dělat i vidět, a naprosto proveditelné v mém ateliéru. A pak všechny ty květiny, je to okouzlující. A je to snazší než to oficiální a rychleji hotové, a dělané v klidu u mě. Zkrátka... bylo by třeba vědět, co řekne Tony, neboť žid Julian lpí na svém krámě.
Et puis ce matin j’avais déjà fait une esquisse: le marché aux fleurs de la Madeleine. Ma jolie parisienne avec un petit garçon achetant à une vieille marchande émergeant de sa boutique pleine de fleurs. Il n’y a qu’à faire comme on voit, c’est très nature, très parisien, très amusant à faire et à voir, et parfaitement faisable dans mon atelier. Et puis toutes ces fleurs, c’est ravissant. Et c’est plus facile que l’officiel et plus vite fait, et fait tranquillement chez moi. Enfin... il faudrait savoir ce que dira Tony, car le juif Julian tient à sa boutique lui.