❦
Středa 17. listopadu 1880
Dnes si Roland Bonaparte, syn prince Pierra, vraha Victora Noira, bere slečnu Marii Blancovou, dceru monackého podnikatele s ruletou.1Mercredi 17 novembre 1880
Stojí za to číst ty rozvláčné slátaniny ve všech novinách.
Il faut lire les tartines de tous les journaux.
Jaký hnus.
Quel écœurement.
Zašly jsme ke Gaviniovým, kteří z nás vymámili pozvánku na „Michala Strogova“ v Châteletu. Starý Denis mě pověřuje, abych podle fotografie starého portrétu namalovala jeho strýce, monsignora biskupa — no prosím. Kdyby šlo o to opatřit mi slavnou osobnost, kterou bych namalovala pro Salon, to by bylo něco jiného.
Nous sommes allées chez les Gavini qui nous ont carotté une invitation pour voir « Michel Strogoff » au Châtelet. Le père Denis me charge de faire une peinture d’après la photographie d’un ancien portrait d’un Monseigneur évêque, son oncle, à la bonne heure. S’il s’agissait de me faire avoir une célébrité à faire pour le Salon, ce serait différent.
Jaký hnus!
Quel écœurement !
Paul de Cassagnac obhajuje vraždu Victora Noira, vítá slečnu Blancovou titulem „statečná žena“ a účastní se svatby v první řadě. On, který si vzal dceru hraběnky Acardové, to je celkem prosté, ale jaký hnus!
Paul de Cassagnac fait l’apologie de l’assassinat de Victor Noir, salue Mlle Blanc du nom de « vaillante femme » et assiste au mariage au premie rang. Lui qui a épousé la fille de la comtesse Acard, c’est tout simple, mais quel écœurement !
Od té doby, co jsem zadobře s Amélií a spol., si o modelově přestávce na jídlo povídáme a smějeme se, a dnes mě pokládajíce za dostatečně důvěrnou a aby byla větší legrace, napovídaly hrůzy... Nejsem upejpavá, to víte, ale u všech rohatých.
Depuis que je suis bien avec Amélie et consorts, nous causons et rions pendant les repas du modèle, et bien aujourd’hui me jugeant suffisamment intime et pour mieux rire elles ont dit des horreurs... Je ne suis pas prude, vous savez, mais sapristi.
Jaký hnus!
Quel écœurement !
Máma mi píše, že odjíždí do Petrohradu urovnat záležitosti, aby mohla přijet, a žádá mě o něžný dopis, aby jej mohla ukázat ministrovi.
Maman m’écrit qu’elle part pour Pétersbourg afin d’arranger les affaires, pour venir et me demande une lettre tendre pour la montrer au ministre.
Právě jsem jej napsala, začíná: „Drahá a milovaná mámo.“ Provází jej druhý dopis, v němž říkám: „Zde je můj dopis na ukázání, doufám, že je stejně milý jako ten Virginiin,“ a tak dále.
Je viens de l’écrire, elle commence par: Chère et bien aimée maman. Elle est accompagnée d’une autre lettre où je dis: voici ma lettre à montrer, j’espère qu’elle est aussi gentille que celle de Virginie, etc.
Jaký hnus a jaký smutek a jaká bezvýchodná situace!!
Quel écœurement et quelle tristesse et quelle situation sans issue 11!
Mámin dopis, kde si nestěžuje a říká jen pár slov, mě rozplakal, protože působí zoufale. Písmo je takové jako vždycky, když má žal a pláče; přes slzy sotva vidím psát. Její písmo se začíná podobat babiččinu. Je hrozné vědět, že odjela tam, takhle náhle, a že je tam násilím zdržena.
La lettre de maman où elle ne se plaint pas et ne dit que quelques mots me fait pleurer parce qu’elle a l’air désolé. L’écriture est comme quand elle a du chagrin et pleure, je vois à peine pour écrire à travers mes larmes. Son écriture commence à ressembler à celle de grand-maman. C’est horrible de la savoir partie , là tout d’un coup et retenue par force là-bas.
Přicházejí na mě šílené záchvaty rozhořčení.
Il me vient des exaspérations folles.
A pomyslet, že přede všemi, počínaje mou komornou, jsem veselá jako blázen — není to maska, je to už zvyk.
Et dire que devant tout le monde à commencer par ma femme de chambre je suis gaie comme une folle, ce n’est pas un masque, c’est une habitude à présent.
Poznámky
Princ Pierre Bonaparte zastřelil v lednu 1870 novináře Victora Noira. François Blanc (1806–1877) provozoval kasino v Monte Carlu. ↩