Čtvrtek 22. července 1880

Připouštím povýšení nějakého člověka k nejvyšší moci, je-li ten člověk hrdina jako Napoleon I., připouštím, že se jakási diktatura svěří bytosti výjimečné a schopné, ale jeho děti nejsou nic. Nechci ani moc doživotní, to by ukazovalo, že se obě strany bojí zpronevěřit svým závazkům. Chová-li se zvolený dobře, není třeba přísahy, aby zůstal vůdcem.
Nasadila jsem si zdejší selský klobouk, moc mi to sluší, vypadám díky němu jako z Greuzova obrazu. Telegrafovala jsem a posílají mi šaty z linonu na zdejší vedra, a teď je velká zima. Začínám vnímat krajinu; až do dnešního večera mě dráždila špína v jídle, dráždila proto, že jíst je hnusná starost, které se člověk nedokáže vyhnout.

Poznámky

Pozn. překl.: Jean-Baptiste Greuze, malíř 18. století, proslulý idealizovanými výjevy venkovských dívek.