❦
Úterý 6. července 1880
Mardi 6 juillet 1880
Nový portrét, který jsem rozvrhla, měl u Rodolpha takový úspěch, že ho snesl dolů k mužům, aby dokázal, že i ženy něco zmohou.
Le nouveau portrait que j’ai ébauché a eu tant de succès auprès de Rodolphe qu’il l’a descendu chez les hommes pour prouver que les femmes sont fortes.
Čekalo se krásné zasedání o amnestii ve Sněmovně a obecenstvo bylo skvělé, republikánská vysoká společnost1, velvyslanci a tak dále, a dokonce i Hecht, ten byl i v Senátu. Je velmi horko, jsem v bílém velmi elegantní, Léon mě lorňuje a ostatní také, hodně; ale především ten Žid, ó ten mě lorňoval zpoza sloupu, skoro celou dobu. Byl s paní Arnaudovou, Floquetem, Hébrardem a Josephem, s nímž dvakrát vyšel ven. Seděly jsme velmi dobře v lóži prezidenta republiky.
On s’attendait à une belle séance avec l’amnistie à la Chambre et l’assistance était brillante, le high life républicains, les ambassadeurs etc. et même Hecht, il était aussi au Sénat. Il fait très chaud, je suis très chic en blanc, Léon me lorgne et les autres aussi, beaucoup; mais surtout le Juif, oh celui-là il me lorgnait de derrière une colonne, presque tout le temps. Il était avec Mme Arnaud, Floquet, Hébrard et Joseph avec lequel il était sorti deux fois. Nous étions très bien dans la loge du Président de la République.
Nic se nestalo, odložilo se to na zítřek. Ale dívala jsem se na Cassagnaca, čas od času schovaná v poslední řadě (byly jsme tam jen my); nevím, jestli je ošklivý nebo krásný, nebo odporný nebo půvabný nebo obyčejný, ale je drahý, je milovaný. Možná je to přehnané… ale dosud je tu jen on.
Il n’y a rien eu, c’est remis à demain. Mais j’ai regardé Cassagnac en me cachant de temps en temps au dernier rang; (il n’y avait que nous) je ne sais s’il est laid ou beau ou vilain ou charmant ou commun, mais il est cher, il est bien-aimé. C’est peut-être exagéré... mais jusqu’à présent il n’y a que lui.
Byla jsem včera zlá? Ne, člověk nikdy není, a když říká, že je, chlubí se tím, že dělá lidi nešťastnými. Přesto myslím, že mě ten ubohý Casimir miluje.
Est-ce que j’ai été méchante hier ? Non on ne l’est jamais, et quand on dit qu’on l’est, c’est qu’on se vante de faire des malheureux. Je crois pourtant que ce pauvre Casimir m’aime.
„Přišel jste kvůli… tomu spisu?“ zeptala jsem se ho.
- Vous êtes venu à cause de... cet écrit ? lui demandais-je.
„Přišel jsem, abych vás viděl.“ A bylo to řečeno s tím úsilím, jaké člověk vynaloží, aby mohl mluvit a neplakat… Jsou mezi vámi, ó milí čtenáři, kteří mě budete číst, lidé hrubého zrna, a ti si pomyslí, že Cassagnac mi brání mít srdce. Pro takovou nicku jako Casimir to srdce každopádně promlouvat nebude. Říká se, že Acardova dcera je velmi bohatá a že rytířský Paul de Cassagnac to obrovské věno zatajil a teď si vymyslel jakéhosi pana Juliena, který ho prý učiní svým dědicem a tak dále. Což bych i já, viděna ze strany či zdálky, měla nečistou povahu? Vždyť koneckonců já bych si vzala kohokoli pro peníze a velké postavení. Je to tak přesně? Já Casimira přímo neodmítám: „ale kdybych našla velmi bohatého muže, na vás bych se neohlížela a vzala bych si toho muže“ – tak jsem mu to včera řekla. Je to čestné? Třebaže, přiznávám, není to právě nejčistší. A koneckonců kdyby se nabízel muž, jehož bohatství by bylo nabyto nepoctivě, dala bych mu bez váhání přednost před čestným člověkem. Pokud ovšem jeho šejdířství nezajde tak daleko, aby ho přivedlo na černou listinu – v tom případě by bohatství nebylo k ničemu. Tak si tedy rozumějme: když říkám, že bych si vzala darebáka pro jeho měšec, rozumí se, že to bude darebák společností přijímaný. Takových je mnoho. Nuže, jsem snad lepší než Paul? Má to víc výhod a je snazší přijmout cokoli, protože je to muž, kdo všechno zaštítí svým jménem.
- Je suis venu pour vous voir. Et c’était dit avec l’effort que l’on fait pour parler sans pleurer... Il y a parmi vous, ô chers lecteurs qui me lirez, des gens vulgaires eh bien ceux-là penseront que Cassagnac m’empêche d’avoir du cœur. Ce n’est toujours pas pour un mistanflûte comme Casimir qu’il va parler ce cœur. On dit que la fille Acard est très riche et que le chevaleresque Paul de Cassagnac a dissimulé cette dot énorme et maintenant il a inventé ce Monsieur Julien qui est sensé le faire son héritier etc. etc. Est-ce que vue de côté ou de loin, moi aussi j’aurais un caractère malpropre ? Car enfin moi j’épouserais n’importe qui pour de l’argent et une grande situation. Est-ce bien strictement ? Moi je ne refuse pas net à Casimir “mais je trouverais un homme très riche que je ne m’inquiéterais pas de vous et prendrais cet homme”, je le lui ai dit hier. Est-ce loyal ? Bien que, je l’avoue, ce n’est pas très pur. Et enfin un homme dont la fortune serait mal acquise s’offrirait que je le préferais à un honnête homme sans hésiter. Pourvu naturellement que sa filouterie n’aille pas jusqu’à le faire mettre à l’index, dans ce cas la richesse ne servirait à rien. Ainsi entendons-nous quand je dis que je prendrais un scélérat pour son sac il est entendu que ce sera un scélérat accepté. Il y en a beaucoup. Eh bien suis-je mieux que Paul ? Il y a plus d’avantages et plus de facilité d’accepter n’importe quoi puisque c’est l’homme qui couvre le tout avec son nom.
Přesto mi připadá, že je ve mně cosi naprosto poctivého. Kdybych si vzala muže, nikdy bych ho nepodvedla, předně abych se nepošpinila, a pak proto, že podvádět mám v ošklivosti.
Pourtant il me semble qu’il y a en moi quelque chose de parfaitement honnête. Ayant pris un mari je ne le tromperais jamais, d’abord pour ne pas me salir et puis parce que j’ai horreur de tromper.
Zkrátka – já si dovoluji tyto kalkulace, které se samy nabízejí. Znáte můj život, ale v milovaném bych chtěla vidět jen čistotu a slávu. Což jinými slovy znamená, že prozatím žádný milovaný není.
Enfin, moi je me permets ces calculs qui s’imposent. Vous connaissez ma vie, mais je ne voudrais voir dans le bien-aimé que pureté et gloire. Cela revient à dire qu’il n’y a pas de bien-aimé pour l’heure.
Ten ubohý Casimir!
Ce pauvre Casimir !
„Mé zásady vám připadají odporné a podle vás jsou vyčtené z mých knih. Jsem prý posměšná a hloubavá, pořád jen pózuji: nikdy prý neřeknu jediné slovo z toho, co si myslím. Tak co tedy na mně milujete? Moji pleť? Ta je přece příšerná!“
- Vous trouvez mes doctrines détestables, elles sont, dites- vous, puisées dans mes livres. Je suis moqueuse et raisonneuse, je pose toujours: je ne dis jamais un mot de ce que je pense, dites- vous. Alors qu’aimez-vous donc en moi ? Ma peau ? Mais c’est une horreur !
Neměl co odpovědět, jen čas od času vykřikl, že není tak hloupý, jak si myslím, a že ho mohu sebevíc otupovat, stejně všechno chápe. Nechápal nic… ale ono se přece říká, že zamilovaní vypadají hloupě.
Il n’avait rien à répondre que de temps en temps de s’écrier qu’il n’était pas aussi bête que je pensais et que, j’avais beau l’abrutir, qu’il comprenait tout de même. Il ne comprenait rien... pourtant on dit que les amoureux ont l’air bête.
Ne, opravdu hloupý je. Ptá se mě, k jakému účelu, proč by se měl ještě vzdělávat, a pak rozčarovaně dodá, že je už beztak až příliš vzdělaný. Ta žížala je do sebe vážně celá zamilovaná. Poslouchá má tvrdá slova, a to mu nebrání, aby znovu zaútočil a dovolil si kritiky a poznámky s tou svou obvyklou domýšlivostí a umíněností!
Non vraiment il l’est. Il me demande dans quel but, pourquoi faire son éducation, et puis ajoute avec un air désenchanté qu’elle n’est que trop faite. Il se gobe positivement, ce ver de terre. Il écoute mes duretés et cela ne l’empêche pas de revenir à la charge et de se permettre des critiques et des réflexions avec cette suffisance et cet entêtement ordinaires !
Zuřím, když si pomyslím, že si ta bytost dovoluje kritizovat či rozpitvávat cokoli na mně. Hnusná hlína, jak se opovažuje nemít čelo v prachu? Vzpoura rovného se zdá přirozená a budí úctu, vzpoura výše postaveného vás vrhne k jeho nohám – a často se vzbouřený rovný stane výše postaveným. Ale vzpoura podřízeného, jako je tenhle Rumun, tenhle poddůstojník ducha, ta pohoršuje, popuzuje, zraňuje a otravuje. Dovedete si představit Soutza, jak říká: „Vy všechny, všechny mladé dívky, jste takové, ale úplně všechny.“
Je rage quand je pense que cet être se permet de critiquer ou éplucher quoique ce soit en moi. Ignoble argile, comment ose-t- il ne pas être le front dans la poussière ? La révolte d’un semblable paraît naturelle et vous le fait respecter, celle d’un supérieur vous jette à ses pieds, et souvent un semblable révolté devient un supérieur. Mais un inférieur comme ce Roumain , ce sous-officier de l’intelligence, sa révolte choque, indigne, blesse et embête. Vous imaginez-vous Soutzo qui dit: - “Vous, toutes les jeunes filles, vous êtes ainsi, mais absolument toutes”.
Je tak pošetilý, když zvedá hlavu.
Il est si sot quand il relève la tête.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „high life“. ↩